Deviace negativní a pozitivní - jedná se o snahu postihnout skutečnost, že každá odchylka od normy je deviací, tedy nejen porušení normy, ale i její přehánění a dovádění do krajnosti. • negativní sociální deviace - bezdomovectví, drogy, alkoholismus, gamblerství, prostituce, kriminalita, promiskuita, sexuální zneužívání, nefunkční rodina, sekty, migrace, sebevražednost, korupce, rasismus… • pozitivní sociální deviace - striktní dodržování např. pravidel silničního provozu, abstinence, striktní dodržování zákonů, workoholismus, altruismus, vědci, sportovci, vynálezci, geniové…
Deviace primární a sekundární. • Za primární je považováno porušení normy na základě původního podnětu, např. nadměrné užívání alkoholu jako reakce na smrt blízké osoby. • Sekundární deviace je výsledkem společenské reakce na primární deviantní chování. Díky ní je člověku přisouzena nálepka „deviant“, která může ovlivnit jeho další vývoj a být příčinou dalších deviací.
Deviace podle typu porušené normy (právní, mravní, náboženské aj.). Praktický význam této klasifikace je dán tím, že na ní závisí diferenciace používaných sankcí a procedura odhalování a trestání viníků. • Právní normy- plní především funkci kontroly sociálního chování tím, že objektivizují kritéria a hodnocení chování a určité způsoby chování preferují (sankcionují). Právní normy jsou obecně závazné, jsou vydávány ve zvláštní, státem stanovené formě a případné sankce jsou legální, státem vynutitelné. Právní normy jsou úzce svázány s normami ostatními. • Mravní normy- Ze sociologického hlediska se jedná o typ sociální normy s morálním obsahem a zároveň jednu z hlavních kategorií etiky. Morální norma je závazné pravidlo lidského chování specifikující morálku, ukazující význam či nezastupitelnost její sociální funkce. • Zvykové normy- zvykové normy mají širokou škálu slovního vyjádření - zvyky, zvyklosti, obyčeje, rituály.... Zvykové normy se udržují děděním z generace na generaci, stálou opakovanou reprodukcí chování. Zvykové normy hodnotí chování jako slušné a neslušné. Sankce za porušení jsou mírné, spočívají zejména v zesměšnění, snížení společenské pozice, prestiže, vyloučení ze středu společnosti na její okraj. • Náboženské normy dělí chování na zbožné a hříšné. Jde o normy dané nadpřirozenou bytostí, kdy hřích je jednáním proti zákazu této nadpřirozené bytosti. Náboženské normy se vztahuji k sociální situaci nepřímo, nejsou v zásadě sankciovány společenstvím. Často se překrývají s normami morálními a právními.