Úzkost a strach patří mezi normální a adaptivní vývojové fenomény. Úzkost nemá konkrétní obsah, strach se váže na různé konkrétní předměty nebo situace. Dětské fobie jsou přechodné a výjimečně mají přímý vztah k pozdějším neurotickým poruchám v dospělosti. Celá řada celoživotních strachů a fobií má ovšem svůj základ v období 3 - 6 let věku dítěte. Ve věku 8 -10 let dospívá k plnému pochopení pojmu smrti s její nezvratností, řada dětí se v tomto období může začít bát tmy, číhajícího nebezpečí, apod.
Patologická úzkost
Jde o úzkost nadměrnou, přetrvávající a ovlivňující fungování dítěte, brzdí jeho vývoj v jedné či více vývojových oblastech. U dětí úzkostných se setkáváme s nadměrnými reakcemi na stres, nebývají však tolik impulsivní jako děti s ADHD, atd. Roli zde mohou hrát poruchy usínání, porucha jídla, u starších dětí mají úzkostné poruchy již krystalizovanější klinický obraz. Úzkost u školních dětí je spojena se špatnými školními výsledky, začleněním do kolektivu, podrážděnost.