• Tzv. riziková mládež se jako vážný sociální problém historicky objevuje až v novověku. • Na vzniku fenoménu rizikové mládeže se podílejí různé společenské změny probíhající v západních společnostech v posledních dvou stoletích. • Slábnou systémy sociální kontroly, které tradičně ovlivňovaly ty sféry života, jež se dnes pokládají za soukromé (byl to vliv církve, vliv „vrchnosti,“ vliv širší rodiny, vliv sousedů.). • Rodina je dnes zakládána výhradně kvůli emočnímu uspokojování dospělých, je málo stabilní a mnoho dětí vyrůstá s jedním rodičem, který na výchovu v některých případech nestačí. • Zážitek z rozvodu rodičů prokazatelně disponuje děti obou pohlaví k těžkostem v psychologickém a sociálním fungování, a to na velmi dlouhou dobu. • Některé děti nemají oporu v biologických rodičích vůbec, jsou takzvanými sociálními sirotky, část z nich je vychovávána v ústavních zařízeních, kde se stávají obětí známých deprivačních vlivů disponujících k sociálnímu selhání. • Rodiče tráví většinu dne v zaměstnání a děti pokud nejsou ve škole, mohou trávit čas bez kontroly dospělých se svou vrstevnickou skupinou. • Vliv vrstevnických skupin je prokazatelně větší u dětí, které nemají funkční rodinné zázemí. • Vedle prokazatelného vlivu televizního násilí na agresivitu dětí a mládeže ovlivňují dnešní masovámédia dospívající i propagací idolů, jejichž chování je často za hranicemi normality, někdy i za hranicemi zákona. • Vliv problematických vzorů je tím větší, čím menší je vliv rodiny. • Nezaměstnanost otvírá mládeži prostor k aktivitám, které mohou jiné lidi ohrožovat. • Mladí lidé náležející k různým menšinám (u nás zejména Romové) si vytvářejí svou subkulturu, která může být nepřátelská vůči většinové společnosti.