Je především syntetizující vědní disciplína, která se opírá ve svých poznatcích a metodách o řadu vědních disciplín, které k ni mají vztah. Jejím obsahem je sledování faktorů a zákonů vycházejících z narůstajícího počtu údajů o infekcích, popisujících, analyzujících, syntetizujících a vyšetřujících příčiny, rizika, stavy a požadavky na optimální opatření.
Na druhé straně sama odhaluje vlastní zákonitosti a přináší poznatky o hromadných fenoménech ve stádech a populacích zvířat, jimiž naopak ovlivňuje některé blízké vědní oblasti, ve kterých je možno epizootologických metod využít.