Odpady a jedovaté látky, které lidé vypouštějí do moře, představují smrtelné nebezpečí pro mořská zvířata i rostliny a jejich důsledky se zákonitě obracejí i proti naší civilizaci. Moře a oceány pokrývají přes 78 % povrchu naší planety a pod hladinou skrývají neuvěřitelné bohatý život. Z moře přichází 28 % bílkovin tvořících potravu lidstva. Neustálým znečišťováním tohoto nenahraditelného ekosystému si lidstvo „podřezává větev, na které dosud sedí“.
Moře poskytovalo své plody člověku od pradávna. Lov ryb a jiných živočichů má stejně dlouhou historii jako člověk sám. Nejsilnější útok člověka na mořské živočichy nastal asi před 100 lety a od té doby se stále zintenzivňuje. Prvními a snadnými terči byli mořští savci, žijící ve velkých koloniích, především šlo o tuleně. Právě před koncem 19.století byl na březích Antarktidy, téměř vyhuben rypouš sloní a lachtan medvědí.
Mezi nejdramatičtější příklady, patří vyhubení pomalé velryby Grónské s nímž začali již v 18.století na Špicberkách Angličané, Holanďané a Dánové. Během krátké doby však byla tamní loviště zcela vylovena a velrybáři táhli do jiných částí oceánu a pomalu zdokonalovali techniku.V roce 1868 vynalezl nor Toyn harpunové dělo a tím byl osud velryb zpečetěn. Souběžně s vývojem velkých rybolovných flotil, bylo za pouhých 80 let 20.století uloveno více jak 2 mil. kusů těchto nádherných a tajuplných tvorů. Podle odhadů Mezinárodní velrybářské komise zbylo například z původních 250 tisíc plejtváků obecných nanejvýš 450 kusů.