V přírodě existuje základní proud fylogenetického vývoje druhů a populací uvnitř organismů samých, který se projevuje rekombinací genetických informací, hybridizací, speciací a adaptací druhů ke změnám krajiny přírodní i člověkem obhospodařované. Zánik druhů je pak způsoben zásahem člověka, přirozeným stárnutím a vymíráním starých populací.
Poslední století však přineslo neúměrně velké změny s katastrofálním důsledkem: Předně neobyčejně vzrůstající lidskou populaci a s její činností i vzrůstající nároky na přírodní zdroje. To vyvolalo tolik škodlivých změn v přírodních ekosystémech, že celá biosféra projevuje známky rychlého zhoršování přírodního prostředí a jemu odpovídajícího narušení přírodních populací. Proto během několika desítek let se v celosvětovém výzkumném úsilí vyvinul směr intenzivního průzkumu příznaků zhoršování životnho prostředí všech živých organismů, včetně člověka.
Poznání zákonitých vazeb mezi kolísáním výskytu, chováním, tělesnou kondicí, morfologickými znaky, fyziologickými pochody a populační dynamikou živočichů a rostlin, mezi velikostí a strukturou jejich společenstev a podmínkami prostředí, zejména podmínkami vyjímečnými a kvalitativně změněnými, vedlo k využití odchylek od normálu jako nepřímých ukazetelů stavu a vývoje prostředí. Fyziologická, ekologická a cenologická zjištění nalézají uplatnění v biologické indikaci, tj. informaci o působení nebo nepřítomnosti některého činitele prostřednictvím jeho odrazu na živých organismech.