Systémy řízení technologických procesů jsou charakteristické tím, že slouží k řízení nějakého technologického zařízení, výrobního komplexu, provozu, výrobku, stroje atp. Jednou jejich typickou vlastností je, že pracují převážně nepřetržitě a v reálném čase.
Co to ale znamená v reálném čase? To znamená, že řídicí systém musí být schopen reagovat na měnící se podmínky nebo na chování řízeného objektu tak rychle a z hlediska časování operací tak přesně, aby jeho zásahy měly pro řízený objekt „positivní“ význam ve smyslu jeho správného řízení. To že systém pracuje v reálném čase si pro tuto chvíli můžeme jednoduše představit tak, že časový režim práce počítače a řízeného systému jsou v souladu a že počítač dokáže reagovat na neočekávaně vznikající požadavky na zpracování úloh vznikající v řízeném systému.
Další typickou vlastností řídicích systémů je dále to, že informace o stavu řízeného objektu nebo technologie se získávají pomocí speciálních vstupů umístěných na vhodných místech přímo v řízené technologii. Naopak, k řídicím zásahům se používají speciální výstupy, jimiž zpravidla ovládáme některé „pohyblivé části řízeného systému“, a nazýváme je tedy akční členy. Těmto speciálním vstupům a výstupům říkáme průmyslové vstupy a výstupy.