Státnicové otázky: Otázky k státním závěrečným zkouškám z předmětu pro zaměření - Automatizované systémy měření

1. Vývojové tendence měřicích systémů: Koncepce klasických elektronických měřicích přístrojů, měřicích přístrojů propojených s počítačem a virtuálních měřicích systémů. Porovnání konstrukčního uspořádání hardwarové části, softwarového vybavení a způsobu obsluhy přístrojů těchto koncepcí.

» MĚŘICÍ PŘÍSTROJE Z OBDOBÍ KLASICKÉ INSTRUMENTACE

U klasických analogových měřicích přístrojů bez komunikačního rozhraní (voltmetry, ampérmetry,multimetry, osciloskopy, …) definuje funkce měřicího přístroje jednoznačně jeho výrobce a koncový uživatel může využít pouze těch funkcí, které měl od výrobce v přístroji implementovány - flexibilita takovéhoto měřicího systému je tedy nízká, narazí-li potřeba uživatele na funkci, kterou přístroj nemá implementovánu, zůstává jeho potřeba neuspokojena. V této fázi vývoje měřicí techniky je i způsob přebírání naměřených hodnot koncovým uživatelem omezen obvykle na opisování naměřených dat z displeje měřicího přístroje, což je dalším potenciálním zdrojem chyb měření.
Hlavně pro tyto nevýhody se tato koncepce měřicích přístrojů zachovala jen u jednoduchých ručních
přístrojů typu analogový nebo digitální multimetr. U složitějších přístrojů počínaje např. osciloskopem
je tato koncepce opouštěna a nahrazována koncepcemi modernějšími.


» MĚŘICÍ PŘÍSTROJE VYBAVENÉ KOMUNIKAČNÍM ROZHRANÍM

Základní konstrukce zejména složitějších měřicích přístrojů postavená na jednom nebo více mikroprocesorech zásadním způsobem mění možnosti měřicích přístrojů. Tato změna má dopad
zejména na:

• možnou implementaci i velmi složitých matematických postupů do řetězce zpracování měřeného signálu - navenek se to projevuje ohromným nárůstem množství funkcí, které měřicí přístroje podporují
• změnu filozofie rozhraní pro komunikaci měřicího přístroje s jeho obsluhou - už není možné vyčlenit pro každou podporovanou funkci samostatný ovládací prvek, a proto se přistupuje k nasazování tzv. softkeys, tj. ovládacích prvků, které dostávají přiřazenu různou funkci podle toho, ve které fázi konfigurace měřicího systému se obsluha nachází. Reálně vypadá nasazení těchto prvků tak, že se jedná o tlačítka bez popisu uspořádaná kolem displeje, na kterém se zobrazuje aktuální funkce daného prvku. Další možností je použití prostředků známých ze světa personálních počítačů - přes komunikační rozhraní se k přístroji připojí polohovací zařízení - např. myš a její pomocí se potom přístroj konfiguruje s využitím roletových nabídek, které mohou být hierarchicky členěny. V poslední době se objevují i přístroje vybavené dotykovým displejem, na který se zobrazují aktuálně použitelné ovládací prvky.