1.1 Účel a funkce střech Střecha je obvodová stavební konstrukce, která ohraničuje budovu zpravidla nad posledním podlažím (tj. shora), výjimečně i z boku (viz obr. 1. 1). Tvoří jednu z hlavních konstrukcí budovy. Spolu s ostatními obvodovými konstrukcemi chrání vnitřní prostředí objektu proti vnějším vlivům (voda, vlhkost, teplota, vítr, sluneční záření, hluk, apod.).
Každá střecha se skládá: 1. Z nosné střešní konstrukce. 2. Ze střešního pláště (z jednoho nebo z několika střešních plášťů, oddělených od sebe vzduchovými mezerami). 3. Z doplňkových konstrukcí a prvků.
Nosná střešní konstrukce je část střechy, která přenáší veškerá zatížení (od střešního pláště, vody, sněhu, větru, provozu, atd.) do ostatních nosných konstrukcí objektu. O typech nosných konstrukcí střech je pojednáno v kapitole 1.3.4.
Střešní plášť je část střechy tvořená nosnou vrstvou střešního pláště a hydroizolací, k nimž jsou zpravidla přiřazeny další vrstvy, podle funkce střešního pláště (např. vrstva tepelněizolační, parotěsná, expanzní, pomocná hydroizolace, separační, spádová, ochranná, provozní, dilatační, stabilizační, filtrační, drenážní, atd.). Střešní plášť chrání objekt před vnějšími vlivy a pomáhá zabezpečovat požadovaný stav vnitřního prostředí.
Poznámka: • 1. Nosná střešní konstrukce může někdy plnit také funkci nosné vrstvy střešního pláště (např. železobetonová deska). Jindy funkci nosné vrstvy neplní (např. rovinný vazník, železobetonový průvlak, apod.). • 2. V praxi často jedna vrstva střešní konstrukce plní více funkcí najednou (např. tepelná izolace a spádová vrstva, parotěsná vrstva a pojistná hydroizolace, expanzní vrstva a dilatační vrstva).