Vypracované otázky: Vypracované zkouškové otázky - Veřejné finance
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:91,7 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Mendelova univerzita v Brně
- Fakulta:Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Ekonomie
- Předmět:Veřejné finance
- Autor:clean.bandit
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:180 strán
- Zobrazeno:1 325 x
- Stažené:3 x
- Velikost:3,9 MB
- Formát a přípona:Archiv souborů (.rar)
- Jazyk:český
- ID projektu:9296
- Poslední úprava:27.12.2016
1. Veřejné finance a veřejný sektor
a) VEŘEJNÉ FINANCE
Pojem veřejné finance je možno chápat jednak jako praktickou činnost veřejné správy a jednak jako označení teorie. Jedná se o specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy na straně jedné a ostatními subjekty na straně druhé (tj. občany, domácnostmi, firmami, neziskovými organizacemi). Na počátku 20. století byl používán pojem státní finance a municipální (místní) finance. Přejmenování bylo způsobeno přesunem kompetencí státní správy na místní a správu a samosprávu. Obsahem specifických finančních vztahů a operací je:
- veřejné zabezpečení veřejných statků (tj. jejich produkce a poskytování)
- profinancování různých transferů (zejména sociálního rázu)
- stimulace ekonomických subjektů k určitému chování (například k ekologickému chování) prostřednictvím dotací, pokut či daní.
Aby činnosti mohly být profinancovány, vzniká fiskální systém (veřejná rozpočtová soustava).
Veřejné finance jsou částí klasické, neoklasické i keynesiánské ekonomie. Ve 20. století převládalo institucionální pojetí veřejných financí, tzn. jak fiskální instituce, tedy jednotlivé články rozpočtové soustavy, využívají jednotlivé nástroje (daně, výdaje) k ovlivňování chování a rozhodování jednotlivců, domácností či podniků. VF se zabývají tím, jak získat potřebné finanční prostředky a efektivně je použít. Pojetí vztahové je založeno na tom, že veřejné finance jsou vztahy tvorby, rozdělení a užití různých peněžních fondů, přičemž pro tyto vztahy je typické primární využití těchto principů:
• princip nedobrovolnosti - zdroje příjmů veřejných financí (daně, cla, poplatky, pokuty…) jsou vybírány na základě právních předpisů, zejména zákonů, od subjektů donucením tyto platby odvádět.
• princip nenávratnosti - znamená, že při zaplacení zákonem stanovené platby, jenž může mít podobu daně, cla, poplatku atd., neexistuje nárok na její vrácení a tato platba se stává součástí zdrojů financování rozpočtových transferů. Princip nenávratnosti tak odlišuje tyto platby od ostatních finančních vztahů (např. úvěrových nebo pojistných = návratné platby).
• princip neekvivalence - spočívá v tom, že mezi příjmy, které plynou do veřejných rozpočtů od různých subjektů (daně apod.), a výdaji, které tyto subjekty z veřejných rozpočtů čerpají, neexistuje přímá vazba, tzn. že danému subjektu jednak není znám účel platby přerozdělovaných veřejných prostředků a zároveň není zaručeno, že jím přijaté plnění z veřejných prostředků bude ekvivalentní celkové výši jeho platby.
a) VEŘEJNÉ FINANCE
Pojem veřejné finance je možno chápat jednak jako praktickou činnost veřejné správy a jednak jako označení teorie. Jedná se o specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy na straně jedné a ostatními subjekty na straně druhé (tj. občany, domácnostmi, firmami, neziskovými organizacemi). Na počátku 20. století byl používán pojem státní finance a municipální (místní) finance. Přejmenování bylo způsobeno přesunem kompetencí státní správy na místní a správu a samosprávu. Obsahem specifických finančních vztahů a operací je:
- veřejné zabezpečení veřejných statků (tj. jejich produkce a poskytování)
- profinancování různých transferů (zejména sociálního rázu)
- stimulace ekonomických subjektů k určitému chování (například k ekologickému chování) prostřednictvím dotací, pokut či daní.
Aby činnosti mohly být profinancovány, vzniká fiskální systém (veřejná rozpočtová soustava).
Veřejné finance jsou částí klasické, neoklasické i keynesiánské ekonomie. Ve 20. století převládalo institucionální pojetí veřejných financí, tzn. jak fiskální instituce, tedy jednotlivé články rozpočtové soustavy, využívají jednotlivé nástroje (daně, výdaje) k ovlivňování chování a rozhodování jednotlivců, domácností či podniků. VF se zabývají tím, jak získat potřebné finanční prostředky a efektivně je použít. Pojetí vztahové je založeno na tom, že veřejné finance jsou vztahy tvorby, rozdělení a užití různých peněžních fondů, přičemž pro tyto vztahy je typické primární využití těchto principů:
• princip nedobrovolnosti - zdroje příjmů veřejných financí (daně, cla, poplatky, pokuty…) jsou vybírány na základě právních předpisů, zejména zákonů, od subjektů donucením tyto platby odvádět.
• princip nenávratnosti - znamená, že při zaplacení zákonem stanovené platby, jenž může mít podobu daně, cla, poplatku atd., neexistuje nárok na její vrácení a tato platba se stává součástí zdrojů financování rozpočtových transferů. Princip nenávratnosti tak odlišuje tyto platby od ostatních finančních vztahů (např. úvěrových nebo pojistných = návratné platby).
• princip neekvivalence - spočívá v tom, že mezi příjmy, které plynou do veřejných rozpočtů od různých subjektů (daně apod.), a výdaji, které tyto subjekty z veřejných rozpočtů čerpají, neexistuje přímá vazba, tzn. že danému subjektu jednak není znám účel platby přerozdělovaných veřejných prostředků a zároveň není zaručeno, že jím přijaté plnění z veřejných prostředků bude ekvivalentní celkové výši jeho platby.