Skripta: Hodnocení a výběr učebnic v praxi
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:82,0 %
- Typ:Skripta
- Univerzita:Ostravská univerzita v Ostravě
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Pedagogika
- Autor:clean.bandit
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:70 strán
- Zobrazeno:1 364 x
- Stažené:2 x
- Velikost:0,7 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:9319
- Poslední úprava:27.12.2016
1 VÝZNAM UČEBNIC A JEJICH POSTAVENÍ V SOUČASNÉ ŠKOLE
Základní otázka, která nás v souvislosti s učebnicemi v současné době napadne, bude asi znít: Jsou klasické tištěné učebnice stále ještě potřebné? Nebudou brzy zcela nahrazeny elektronickými materiály?
Zatím tomu nic nenasvědčuje. Učebnice stále zůstávají i v technologicky velmi vyspělých zemích jako USA nebo Japonsko nezbytnou součástí výuky. Z mnoha výzkumů vyplývá, že nejen pedagogičtí odborníci, ale i naprostá většina učitelů, žáků a rodičů považuje učebnice za nepostradatelné. Ani v době vyspělých informačněkomunikačních technologií není zatím žádné médium schopné plně nahradit funkce učebnice ve výuce jak pro učitele, tak pro žáky. Pedagogický výzkum potvrzuje toto výsadní postavení učebnice:
»Žáci ve vyspělých zemích pracují s učebnicí asi v 60% vyučovací doby a většina jejich domácí přípravy spočívá v práci s textem. Žáci si osvojují z učebnic vědomosti i dovednosti, učebnice ovlivňují jejich postoje a hodnotové systémy.
»Učitelé spoléhají na učebnice při plánování výuky často nejen jako na prioritní zdroj informací, ale i při didaktickém zpracování hodin.
Estonský odborník J. Mikk velmi zdůrazňuje roli učebnic v průběhu školských reforem: „Školské reformy nebudou fungovat, pokud nebudou jejich ideje vloženy do učebnic.“ (Mikk 2000, s. 6). Nedávné výzkumy v rozvojových zemích ukazují, že nejdůležitější investicí, kterou mohou podpořit chudé země výuku svých dětí, je zlepšit dostupnost a kvalitu učebnic (Farrell, Tanner 2002).
Všechny systémy organizovaného vzdělávání předpokládají společenský konsensus v oblasti cílů a prostředků vzdělávání. Jaké cíle si ve vzdělávání klademe? Co má absolvent určitého stupně a typu školy znát a umět? Jakými prostředky a strategiemi dosáhneme toho, aby to uměl?
V mnoha školských systémech je pojetí vzdělávání ve společnosti včleněno do formálního projektového kurikula, tj. plánovaného obsahu vzdělání zahrnutého do školských dokumentů (u nás v současné době jsou to rámcové vzdělávací programy). Učebnice jsou používány jako prostředek pro explicitní vyjádření těchto očekávání. Vzdělávací standardy, RVP a jiné kurikulární dokumenty jsou často příliš obecné a především málo operacionalizované, tj. neuvádějí činnosti, jejichž prostřednictvím si žáci kurikulum osvojí. Naproti tomu učebnice, které používají žáci a učitelé ve třídách, zahrnují implicitní modely výuky jako procesu a prostřednictvím určitých strukturních prvků, např. učebních úloh, dokonce i explicitní vzorce navozující činnosti ve výuce.
Základní otázka, která nás v souvislosti s učebnicemi v současné době napadne, bude asi znít: Jsou klasické tištěné učebnice stále ještě potřebné? Nebudou brzy zcela nahrazeny elektronickými materiály?
Zatím tomu nic nenasvědčuje. Učebnice stále zůstávají i v technologicky velmi vyspělých zemích jako USA nebo Japonsko nezbytnou součástí výuky. Z mnoha výzkumů vyplývá, že nejen pedagogičtí odborníci, ale i naprostá většina učitelů, žáků a rodičů považuje učebnice za nepostradatelné. Ani v době vyspělých informačněkomunikačních technologií není zatím žádné médium schopné plně nahradit funkce učebnice ve výuce jak pro učitele, tak pro žáky. Pedagogický výzkum potvrzuje toto výsadní postavení učebnice:
»Žáci ve vyspělých zemích pracují s učebnicí asi v 60% vyučovací doby a většina jejich domácí přípravy spočívá v práci s textem. Žáci si osvojují z učebnic vědomosti i dovednosti, učebnice ovlivňují jejich postoje a hodnotové systémy.
»Učitelé spoléhají na učebnice při plánování výuky často nejen jako na prioritní zdroj informací, ale i při didaktickém zpracování hodin.
Estonský odborník J. Mikk velmi zdůrazňuje roli učebnic v průběhu školských reforem: „Školské reformy nebudou fungovat, pokud nebudou jejich ideje vloženy do učebnic.“ (Mikk 2000, s. 6). Nedávné výzkumy v rozvojových zemích ukazují, že nejdůležitější investicí, kterou mohou podpořit chudé země výuku svých dětí, je zlepšit dostupnost a kvalitu učebnic (Farrell, Tanner 2002).
Všechny systémy organizovaného vzdělávání předpokládají společenský konsensus v oblasti cílů a prostředků vzdělávání. Jaké cíle si ve vzdělávání klademe? Co má absolvent určitého stupně a typu školy znát a umět? Jakými prostředky a strategiemi dosáhneme toho, aby to uměl?
V mnoha školských systémech je pojetí vzdělávání ve společnosti včleněno do formálního projektového kurikula, tj. plánovaného obsahu vzdělání zahrnutého do školských dokumentů (u nás v současné době jsou to rámcové vzdělávací programy). Učebnice jsou používány jako prostředek pro explicitní vyjádření těchto očekávání. Vzdělávací standardy, RVP a jiné kurikulární dokumenty jsou často příliš obecné a především málo operacionalizované, tj. neuvádějí činnosti, jejichž prostřednictvím si žáci kurikulum osvojí. Naproti tomu učebnice, které používají žáci a učitelé ve třídách, zahrnují implicitní modely výuky jako procesu a prostřednictvím určitých strukturních prvků, např. učebních úloh, dokonce i explicitní vzorce navozující činnosti ve výuce.