Od doby antických sofistů a především od doby italského politického filozofa Machiavelliho se na počátku novověku začal prosazovat realistický pojem politiky. Pro realistický pojem politiky již není politické jednání něčím, co se poměřuje normativním hlediskem dobrého řádu a co umožňuje ctnostný dobrý život, nýbrž faktickým problémem, identickým s fenoménem moci. Pod vlivem novověkého přírodovědeckého myšlení se v tomto pojetí politiky ztrácí ze zřetele sféra eticky zdůvodněných cílů a účelů politického jednání, pokud o nich není možné získat objektivní a podle přísných metodologických zásad nové filozofie zjištěné poznatky. Místo toho dostávají absolutní přednost prostředky politického jednání. Není náhodou, že pojem moci se stává klíčovým pojmem a rozhodující kategorií pro pochopení politiky.