- od ½ 80. let 20. stol. (ad Třetí velké debata) - radikální (nejradikálnější) reflektivistický přístup, řazen mezi racionalistické přístupy - zabývá se vztahem mezi věděním a mocí - cíl: „osvobodit poznání a vědu z metodologických a paradigmatických žalářů“ - distancuje se od jakýchkoliv struktur (pozn. - řada autorů dokonce preferuje název poststrukturalismus) - inspirace: Nietzsche, Derrida, Focoult, Lyotard, Baudrillard - vymezuje se proti pozitivismu, modernitě, kterou ztotožňuje s osvícenstvím (svět je fungující systém, který je poznatelný rozumem jednotlivce a každá entita je jeho prvkem; kontinuální historický vývoj vede k prosperitě a stabilitě) - modernita a pokrok nejsou nevyhnutelné (historie nemá pevně daný směr)- tedy kritika liberálních teorií - kritika realismu (dle postmodern. pojímá probémy MV teritoriálně, ne časově) u a pojetí mocenské politiky - legitimizace mezinárodní politiky v současé podobě, - vše je nahodilé, jedinečné, závisí na lidmi činěných rozhodnutích - „poznání“ je konstruováno volbami a rozhodnutími o věda nemůže být hodnotově neutrální o snaha porozumět tomu, jak dominantní diskurz utváří realitu o např.: identita - neustále diskurzivně rekonstruovaná - určení identity klíčové pro sociální vztahy; kdo určuje - tedy ovládá - identitu má možnost ovládat další aspekty soc. vztahů - postmodernismus - nové strategie o např genealogie - pomáhá odhalit mocenské politiky spojené s ovládáním