Poznámky: Současná ruská literatura
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:72,3 %
- Typ:Poznámky
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Rétorika
- Autor:clean.bandit
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:3 strán
- Zobrazeno:1 069 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,2 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:9438
- Poslední úprava:16.01.2017
Současná ruská literatura
Za současnou ruskou literaturu je považována literatura po roce 1991. Ještě předtím, v dobách sovětského režimu, existovaly tři literární proudy -oficiální sovětská (díla byla psána v duchu socialistického realismu, byla ideologická), ruská emigrantská literatura (tento směr se snažil ignorovat sovětskou literaturu, navazoval na klasickou ruskou literaturu), literatura vnitřní emigrace (vydávána v zahraničí a pak pašována do Ruska).
Autoři poslední třetiny 20.století vycházejí z prostředí Samizdatu (znamená v překladu „samo vydáváno“ a je to způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech), používají ve svých dílech často ironii a sarkasmus a snaží se šokovat. Tito autoři se chtěli oprostit od vážných témat, chtěli se bavit, chtěli si hrát. Přišli s celou řadou experimentálních postupů. Hlavním směrem tohoto období je postmodernismus (jedním ze základních postmodernismu je spojování nesouvisejících pojmů, víceúrovňové texty).
V dobách komunistické diktatury sovětská média tvrdívala, že Sovětský svaz je nejvíce čtoucí zemí na světě. Dobrých knih bylo málo, v obrovských nákladech vycházela pouze díla ve stylu takzvaného socialistického realismu a za zajímavou knížku byli lidé ochotni vydat poslední peníze. Poptávka převyšovala nabídku. Rozpad Sovětského svazu a tržní hospodářství změnily život lidí a zásadně se proměnil i knižní trh, který dosti výrazně odráží stav ruské společnosti. Doba po perestrojce objevila mnoho nových literárních jmen.
Za současnou ruskou literaturu je považována literatura po roce 1991. Ještě předtím, v dobách sovětského režimu, existovaly tři literární proudy -oficiální sovětská (díla byla psána v duchu socialistického realismu, byla ideologická), ruská emigrantská literatura (tento směr se snažil ignorovat sovětskou literaturu, navazoval na klasickou ruskou literaturu), literatura vnitřní emigrace (vydávána v zahraničí a pak pašována do Ruska).
Autoři poslední třetiny 20.století vycházejí z prostředí Samizdatu (znamená v překladu „samo vydáváno“ a je to způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech), používají ve svých dílech často ironii a sarkasmus a snaží se šokovat. Tito autoři se chtěli oprostit od vážných témat, chtěli se bavit, chtěli si hrát. Přišli s celou řadou experimentálních postupů. Hlavním směrem tohoto období je postmodernismus (jedním ze základních postmodernismu je spojování nesouvisejících pojmů, víceúrovňové texty).
V dobách komunistické diktatury sovětská média tvrdívala, že Sovětský svaz je nejvíce čtoucí zemí na světě. Dobrých knih bylo málo, v obrovských nákladech vycházela pouze díla ve stylu takzvaného socialistického realismu a za zajímavou knížku byli lidé ochotni vydat poslední peníze. Poptávka převyšovala nabídku. Rozpad Sovětského svazu a tržní hospodářství změnily život lidí a zásadně se proměnil i knižní trh, který dosti výrazně odráží stav ruské společnosti. Doba po perestrojce objevila mnoho nových literárních jmen.