Psychologické přístupy k problémům myšlení jsou novějšího data. Až do konce 19. století se myšlením zabývali filosofové. Myšlení je zprostředkované a zobecněné poznání objektivní reality. Začíná tam, kde je smyslové poznání nedostačující nebo kde smyslové poznání není možné. Umožňuje nám poznávat podstatné vlastnosti a vztahy jevů skutečnosti, cílevědomě usměrňovat praktickou činnost, řešit úkoly, předvídat chod událostí. Tím, že myšlení odkrývá vzájemné souvislosti skutečnosti, že hlouběji postihuje podstatu je nejvyšším stupněm poznávacích procesů. V posledních letech se na myšlení z psychologického hlediska díváme buď jako na nástroj stále efektivnějšího přizpůsobování se změnám prostředí, nebo jako na regulátor lidského myšlení.