Státnicové otázky: Vypracované tématické okruhy ke státni závěrečné zkoušce pro studijní program Soudní inženýrství. Tématický okruh: Soudní inženýrství a oceňování nemovitostí

1. Soudní znalectví
Soudní znalectví je službou, kterou odborníci z různých oblastí lidské činnosti pomáhají zejména státním orgánům při jejich rozhodovací činnosti, a to aplikací potřebných vědomostí ze svého oboru. Tuto službu pak znalci poskytují také občanům a organizacím (fyz.a právnic.osobám) pro potřeby jejich právních úkonů.

Historický vývoj soudního znalectví
- 16.století - doba inkvizice, zapojování odborníků při ohledání
- na přelomu 18. a 19. století se začíná objevovat pojem „znalé osoby“, stále však zůstává názor, že znalec je pomocníkem soudu. První zjistitelné zmínky o seznamech stálých soudních znalců jsou z r.1787.
- přelom 19. a 20. století -
Prvním oborem pro který bylo potřeba odborné konzultace bylo soudní lékařství. Podmínkou zapsání do seznamu stálých soudních znalců bylo mj., že uchazeč je „alespoň 30 roků stár, svéprávný, úplně spolehlivý, má potřebné odborné vědomosti, zvláště podle potřebuje s oborem, o který jde, v živém styku vědním nebo praktickém“. Poslední podmínka se dokladovala „krátkým podpisem vzdělání a zaměstnání, ze kterého se vyvozuje způsobilost ke znalecké funkci“. O jmenování i výmazu ze seznamu rozhodoval krajský soud ve zvláštním senátu pro věci soudní správy. Každých pět let se provádělo, zda jsou u znalců nadále splněny předepsané podmínky pro výkon funkce. Po 2.sv.válce upravil ČSR znaleckou činnost zákon č. 167/1949 Sb.o stálých znalcích a tlumočnících, který definitivně sjednotil předcházející seznamy znalců a způsoby jejich jmenování. Znalce jmenoval krajský soud podle bydliště. Znalci museli vést znalecké deníky. V roce 1967 byla znalecká činnost upravena zák.č. 36/1967 Sb. a prováděcí vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č.37/1967