Studijní materiál: Česká bezpečnostní terminologie - Výklad základních pojmů
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:84,6 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Fakulta sociálních studií
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Politologie
- Studijní obor:Bezpečnostní a strategická studia
- Autor:clean.bandit
- Ročník:5. ročník
- Rozsah A4:113 strán
- Zobrazeno:1 163 x
- Stažené:4 x
- Velikost:1,1 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:9571
- Poslední úprava:06.02.2017
1. ČESKÁ BEZPEČNOSTNÍ TERMINOLOGIE, JEJÍ ZDROJE A JEJÍ STAV
Při tvorbě českých národních dokumentů z oblasti bezpečnostní politiky a při několik let trvající cyklické debatě o jejich formulačním zpřesňování vzniká množství diskusí. Jednou z nich, možná nikoli nejdůležitější, je diskuse terminologická. Příspěvkem k ní je tato práce.
Bezpečnostní politika a bezpečnostní studia jsou multidisciplinární povahy a v praxi jsou prováděny více resorty. Teoretická výbava zúčastněných odborných disciplín a zainteresovaných státních úřadů je neobyčejně rozličná. Vojenská teorie; teorie mezinárodních vztahů; politologi; krizové řízení jako disciplína manažerské teorie; základy veřejného práva; informatické disciplíny, zabývající se zabezpečením počítačových systémů a komunikací; technické (inženýrské) nauky - to jsou příklady oborů, které mají co říci bezpečnostní politice, které však historicky vznikly každý zcela samostatně a vyvíjely se téměř izolovaně. Platí, že autoři jednoho oboru nahlížejí do základů pojmové a metodologické výbavy oborů spřízněných jen výjimečně. Lze také předpokládat, že řada praktických oborů (policejní složky, záchranáři a hasiči, civilní ochrana, zpravodajské služby) pěstuje „teorii“ (má-li jakou) pouze v interních, tj. veřejné diskusi málo dostupných podobách.
Počátkem 90. let česká bezpečnostní komunita nebyla komunitou v pravém slova smyslu; své teoretické statě vytvářeli vždy pro své odborné publikum zvlášť vojenští odborníci, zvlášť badatelé v oboru mezinárodních vztahů a politologie atd. V praxi je „vlastní obsah“ bezpečnostní politiky prováděn vrcholovými orgány výkonné moci, hlavně zejména v souvislosti s krizovým řízením.
Potíže v komunikaci uvnitř nově se rodícího a multidisciplinárního oboru se odráží i v terminologii. Platí [2], že terminologie každé odborné disciplíny má mít tyto vlastnosti:
1. ustálenost (což zaručuje bezporuchovost komunikace),
2. systémovost (sepětí termínů daného oboru),
3. přesnost a jednoznačnost (včetně definovaného vztahu k synonymům a termín sousedících oborů) a
4. nosnost (schopnost být východiskem při tvorbě dalších termínů).
Při tvorbě českých národních dokumentů z oblasti bezpečnostní politiky a při několik let trvající cyklické debatě o jejich formulačním zpřesňování vzniká množství diskusí. Jednou z nich, možná nikoli nejdůležitější, je diskuse terminologická. Příspěvkem k ní je tato práce.
Bezpečnostní politika a bezpečnostní studia jsou multidisciplinární povahy a v praxi jsou prováděny více resorty. Teoretická výbava zúčastněných odborných disciplín a zainteresovaných státních úřadů je neobyčejně rozličná. Vojenská teorie; teorie mezinárodních vztahů; politologi; krizové řízení jako disciplína manažerské teorie; základy veřejného práva; informatické disciplíny, zabývající se zabezpečením počítačových systémů a komunikací; technické (inženýrské) nauky - to jsou příklady oborů, které mají co říci bezpečnostní politice, které však historicky vznikly každý zcela samostatně a vyvíjely se téměř izolovaně. Platí, že autoři jednoho oboru nahlížejí do základů pojmové a metodologické výbavy oborů spřízněných jen výjimečně. Lze také předpokládat, že řada praktických oborů (policejní složky, záchranáři a hasiči, civilní ochrana, zpravodajské služby) pěstuje „teorii“ (má-li jakou) pouze v interních, tj. veřejné diskusi málo dostupných podobách.
Počátkem 90. let česká bezpečnostní komunita nebyla komunitou v pravém slova smyslu; své teoretické statě vytvářeli vždy pro své odborné publikum zvlášť vojenští odborníci, zvlášť badatelé v oboru mezinárodních vztahů a politologie atd. V praxi je „vlastní obsah“ bezpečnostní politiky prováděn vrcholovými orgány výkonné moci, hlavně zejména v souvislosti s krizovým řízením.
Potíže v komunikaci uvnitř nově se rodícího a multidisciplinárního oboru se odráží i v terminologii. Platí [2], že terminologie každé odborné disciplíny má mít tyto vlastnosti:
1. ustálenost (což zaručuje bezporuchovost komunikace),
2. systémovost (sepětí termínů daného oboru),
3. přesnost a jednoznačnost (včetně definovaného vztahu k synonymům a termín sousedících oborů) a
4. nosnost (schopnost být východiskem při tvorbě dalších termínů).