1.1 Bezpečnost, její koncept a souvislosti Bezpečnost - stav neexistence hrozby pro referenční objekt, kdy je zásadně eliminované riziko hrozby, případně stav, kdy tento objekt je k eliminaci stávajících či potencionálních hrozeb efektivně vybaven a ochoten při ní spolupracovat • objektivní bezpečnost (reálná neexistence nebezpečí) X subjektivní bezpečnost (myslíme si, že jsme v bezpečí)
negativní vymezení - spočívá v důrazu na nepřítomnost a potlačení hrozeb, nebezpečí a rizik pozitivní vymezení - značně problematické, lze jen obtížně stanovit, od jaké míry je subjekt bezpečný a co vše proto musí být zajištěno
bezpečnost má dvě významové roviny: a) jde buď o atribut (znak, kritérium, vlastnost, jenž může nabývat hodnot od nuly po úplnost; bezpečná vzdálenost, bezpečný zdroj informací) b) funkční sféru (oblast činnosti) či dokonce politiku - jde o ideální stav (či spíše představu o něm), který nemůže být naplněn absolutně, proto je potřeba bezpečnost vnímat jako proces naplňování této představy
▪ koncept rozšiřování bezpečnosti - během studené války bezpečnost chápána jako vnější bezpečnost (vojenský a politicko-mocenský význam), hrozbou konflikty mezi státy či bloky států; vnitřní bezpečnost zahrnovala ochranu před nepořádkem a rozkladnými živly; stát měl monopol na použití ozbrojené síly a násilí - od roku 1982 (zpráva Olofa Palmeho) snaha o společnou bezpečnost jako protiváhu nukleárním zbraním - po skončení studené války se prosazuje pojetí, které rozšiřuje škálu bezpečnostních fenoménů v následujících aspektech: