Státnicové otázky: Vypracované státnicové otázky z okruhu Obecná botanika
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Univerzita Palackého v Olomouci
- Fakulta:Přírodovědecká fakulta
- Kategorie:Přírodní vědy
- Podkategorie:Biologie
- Předmět:Biologie
- Autor:clean.bandit
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:18 strán
- Zobrazeno:1 660 x
- Stažené:11 x
- Velikost:0,6 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:9597
- Poslední úprava:06.02.2017
Hierarchie výstavby rostlinného organismu.
Atomy biogenních prvků: jsou pro nezbytné pro ţivot rostliny. Podle jejich hmotnostního obsahu v těle rostliny rozlišujeme: A) makrobiogenní prvky: hlavní fce je stavební, vyskytují se v NK a bílkovinách. Patří zde C, H, O, N, S, P. Dalšími jsou K, Na, Cl, Ca, Mg, Fe. Prvky K, Na a Cl jsou přítomny převáţně jako ionty. B) mikrobiogenní prvky: je jich mnoho, hlavně těţké kovy (katalytické účinky) Cu, Co. Některé z těchto prvků mohou být ve větším množství jedovaté (např. Si, Al, Cd, Pb, Cu). Dále zde patří B, Mo, Mn, Zn.
Organické látky:
A) nízkomolekulární: jednoduché CUKRY (pěti- nebo šestiuhlíkaté) - glukóza, fruktóza, galaktóza. ORG. KYSELINY (se skup. -COOH) - stavební sloţky tuků. AMINOKYSELINY obsaţené v bílkovinách. NUKLEOTIDY sloţené ze tří sloţek: báze (pyrimidinové - cytozin, tymin, uracil nebo purinové - adenin, guanin), pentózy (ribóza, deoxyribóza) a kys. trihydrogenfosforečné. TUKY - mastné kyseliny, glycerin.
B) vysokomolekulární: vznikají z látek nízkomolekulárních. POLYSACHARIDY vznikají z monosacharidů, nejčastěji z glukózy. Škrob má kulovitý tvar a je rozpustný ve vodě. Celulóza a chitin jsou vláknitého tvaru a navzájem jsou propojeny vodíkovými vazbami a ve vodě jsou nerozpustné. BÍLKOVINY vznikají z AK, které jsou spojeny peptidovými vazbami. Mají funkci stavební, katalytickou (enzymatickou) a zásobní (semena některých rostlin jsou pak významnou složkou potravin). NUKLEOVÉ KYS. vznikají z nukleotidů. Podle typu cukerné sloţky rozlišujeme dva typy: DNA a RNA.
1) Buněčné struktury: povrchy se specifickou funkcí. Biomembrány: základ tvoří lipoproteinová dvojvrstva s hydrofóbní (řetězce mastných kyselin) a hydrofilní (fosfátová) částí.
2) Buňka: Prokaryotická a eukaryotická. Viz. otázka č. 2.
3) Pletiva: = soubor buněk cca stejného tvaru a vykonávající stejnou fci.
A) nepravá (plektenchym, pseudoparenchym) - vznik druhotným seskupováním b.
B) pravá - vznikají dělenímjedné nebo více buněk, tzv. iniciál.
BA) dělivá (meristémy) - tvoří celé embryo v semenu (promeristémy), ve vzrostných vrcholech (primární meristémy), buňky zachovávající si dělivost v následujících sezónách - kambium, felogén (sekundární meristémy).
BB) trvalá - tvořena diferencovanými buňkami uzpůsobená k určité fci.
BBA) parenchymatická - BS nejsou zesíleny. Parenchym (s intercelulárami), prozenchym (v jednom směru protáhlé, bez intercelulár), aerenchym (hvězdicovitý, sloupcovitý s velkými intercelulárami).
BBB) kolenchymatická - BS jsou nepravidelně zesílené, nejčastěji v rozích (rohový kolenchym) nebo v plochách (deskový)
BBC) sklerenchymatická - BS je pravidelně zesílena. Pokud jsou v pletivech izolovány, nazývají se sklereidy (např. malvice hrušně)
4) Systémy pletiv: Podle fcí rozlišujeme pletiva: dělivá, krycí, provětrávací, nasávací, vodivá, mechanická, asimilační, zásobní, vyměšovací, základní.
5) Rostlinné orgány: kořen, stonek, list, květ, reprodukční orgány
6) Organismus:
Atomy biogenních prvků: jsou pro nezbytné pro ţivot rostliny. Podle jejich hmotnostního obsahu v těle rostliny rozlišujeme: A) makrobiogenní prvky: hlavní fce je stavební, vyskytují se v NK a bílkovinách. Patří zde C, H, O, N, S, P. Dalšími jsou K, Na, Cl, Ca, Mg, Fe. Prvky K, Na a Cl jsou přítomny převáţně jako ionty. B) mikrobiogenní prvky: je jich mnoho, hlavně těţké kovy (katalytické účinky) Cu, Co. Některé z těchto prvků mohou být ve větším množství jedovaté (např. Si, Al, Cd, Pb, Cu). Dále zde patří B, Mo, Mn, Zn.
Organické látky:
A) nízkomolekulární: jednoduché CUKRY (pěti- nebo šestiuhlíkaté) - glukóza, fruktóza, galaktóza. ORG. KYSELINY (se skup. -COOH) - stavební sloţky tuků. AMINOKYSELINY obsaţené v bílkovinách. NUKLEOTIDY sloţené ze tří sloţek: báze (pyrimidinové - cytozin, tymin, uracil nebo purinové - adenin, guanin), pentózy (ribóza, deoxyribóza) a kys. trihydrogenfosforečné. TUKY - mastné kyseliny, glycerin.
B) vysokomolekulární: vznikají z látek nízkomolekulárních. POLYSACHARIDY vznikají z monosacharidů, nejčastěji z glukózy. Škrob má kulovitý tvar a je rozpustný ve vodě. Celulóza a chitin jsou vláknitého tvaru a navzájem jsou propojeny vodíkovými vazbami a ve vodě jsou nerozpustné. BÍLKOVINY vznikají z AK, které jsou spojeny peptidovými vazbami. Mají funkci stavební, katalytickou (enzymatickou) a zásobní (semena některých rostlin jsou pak významnou složkou potravin). NUKLEOVÉ KYS. vznikají z nukleotidů. Podle typu cukerné sloţky rozlišujeme dva typy: DNA a RNA.
1) Buněčné struktury: povrchy se specifickou funkcí. Biomembrány: základ tvoří lipoproteinová dvojvrstva s hydrofóbní (řetězce mastných kyselin) a hydrofilní (fosfátová) částí.
2) Buňka: Prokaryotická a eukaryotická. Viz. otázka č. 2.
3) Pletiva: = soubor buněk cca stejného tvaru a vykonávající stejnou fci.
A) nepravá (plektenchym, pseudoparenchym) - vznik druhotným seskupováním b.
B) pravá - vznikají dělenímjedné nebo více buněk, tzv. iniciál.
BA) dělivá (meristémy) - tvoří celé embryo v semenu (promeristémy), ve vzrostných vrcholech (primární meristémy), buňky zachovávající si dělivost v následujících sezónách - kambium, felogén (sekundární meristémy).
BB) trvalá - tvořena diferencovanými buňkami uzpůsobená k určité fci.
BBA) parenchymatická - BS nejsou zesíleny. Parenchym (s intercelulárami), prozenchym (v jednom směru protáhlé, bez intercelulár), aerenchym (hvězdicovitý, sloupcovitý s velkými intercelulárami).
BBB) kolenchymatická - BS jsou nepravidelně zesílené, nejčastěji v rozích (rohový kolenchym) nebo v plochách (deskový)
BBC) sklerenchymatická - BS je pravidelně zesílena. Pokud jsou v pletivech izolovány, nazývají se sklereidy (např. malvice hrušně)
4) Systémy pletiv: Podle fcí rozlišujeme pletiva: dělivá, krycí, provětrávací, nasávací, vodivá, mechanická, asimilační, zásobní, vyměšovací, základní.
5) Rostlinné orgány: kořen, stonek, list, květ, reprodukční orgány
6) Organismus: