„Od počátku 90. let 20. století se stále více a více umělců zabývá interpretací, reprodukováním, novým vystavováním či jiným využíváním děl ostatních umělců, nebo kulturních produktů, které jsou k dispozici“ (Bourriaud 2004, s.3 ).
Tato práce si klade za cíl pojednat o umění posledních desetiletí, zejména o problematice týkající se přivlastňování a využívání cizích uměleckých prací. Subverze jako výtvarná strategie je charakteristická pro současnou digitalizovanou společnost, kde originál ztrácí své výhradní postavení.
Předmětem subverze ve výtvarném umění jsem se rozhodla zabývat proto, že je v současnosti problém tohoto výtvarného postupu velmi aktuální a jako vizuální způsob zpracování se u mnohých umělců objevuje znovu a znovu. V neposlední řadě to bylo i tím, že tento pojem nebyl zřejmě zatím pevně definován, nastíněn, nebo jinak řešen. V mnohých článcích je pojem subverze stále zaměňován s pojmem apropriace, anebo používán v úplně odlišných významech.
V průběhu práce jsem se zamýšlela nad následujícími otázkami týkajícími se subverze a pokusila se na ně odpovědět. Je subverze běžným jevem současného umění? Pořád nás dokáže pohoršit a šokovat fakt, když někdo zaútočí na cizí umělecké dílo? Jaký to má smysl? Má stejnou hodnotu jako ostatní výtvarné strategie, anebo je jenom výsledkem uměleckého pohrávání si? Jak spolu souvisí subverze a umělecké přivlastnění? Je to totéž, nebo je to něco odlišného a vychází jen ze společného základu? Je subverze skutečně nutným důsledkem umělecké situace, která je podle názorů mnohých kritiků charakteristická tím, že už všechno bylo a umělcům tedy nezbývá nic jiného než čerpat z již existujících uměleckých děl?