Obsah tohoto pojmu můžeme vyložit různě podle toho, jaký uhel pohledu volíme. J. Bernal v díle „Věda v dějinách" (......Praha, 1960) např. uvádí, že na vědu je možno pohlížet jako na část duchovní kultury nebo jako na souhrn poznatků o světě nebo jako na adekvátní odraz světa ve vědomí nebo jako na metodu nebo jako na instituci nebo jako na výrobní faktor (sílu).
Podle mého názoru (Y.S.) je věda logicky utříděný soubor poznatků o vlastnostech a vztazích reálně existujících jevů, získaných specifickými vědeckými metodami. Při bližším rozboru této definice jistě zjistíme, že se do ní vejdou v podstatě všechny pohledy na vědu, jek je Bernal uvádí, snad s výjimkou pohledu na vědu jako instituci a vědu jako výrobní faktor. Tyto dva pohledy již spíše souvisí s realizační fází vědy. Vědu jako instituci mohu chápat jako organizační základnu vědecké činnosti, případně jako odvětví národního hospodářství. Věda se stává výrobním faktorem tehdy, když svými výsledky ovlivní účinnost základních výrobních faktorů, tedy půdu, kapitál a práci. Tedy když se tzv. materializuje.