Studijní materiál: Studijní pomůcka k předmětu Filozofie člověka
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:91,5 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Univerzita Hradec Králové
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Filozofie
- Předmět:Transkulturní ošetřovatelství
- Autor:kungs
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:73 strán
- Zobrazeno:1 029 x
- Stažené:2 x
- Velikost:1,6 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:9709
- Poslední úprava:20.02.2017
1. ÚVOD
1.1. ÚKOL POMŮCKY
- předložit nástin filozofické antropologie jakožto části filozofie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku po člověku („co, příp. kdo je člověk jakožto člověk“ - tážeme se po člověku v jeho celistvosti, po jeho bytí, po základních strukturách jeho „ontologického já“)
resp. se jedná o „pokus“ o nástin - každá odpověď na otázku po člověku (z hlediska jeho bytí) musí nutně zůstat neukončená a stát se novou otázkou a výzvou - zvláště pokud se chce dotýkat též posledního základu lidské existence
1.2. CO CHCEME PROKÁZAT
- člověk se ve své celistvosti zjevuje jako „ontologické tajemství“, které nelze zcela postihnout žádným (do sebe uzavřeným) myšlenkovým systémem a které nelze vyčerpávajícím způsobem definovat; lze mu však bezpodmínečně přitakat a respektovat jej jako svébytnou „osobu“, která je otevřena svobodnému sdílení a své sebevlastnictví uskutečňuje skrze sebe-překročení, bytostnou receptivitu (tedy skrze přijímání) a sebedarování
1.1. ÚKOL POMŮCKY
- předložit nástin filozofické antropologie jakožto části filozofie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku po člověku („co, příp. kdo je člověk jakožto člověk“ - tážeme se po člověku v jeho celistvosti, po jeho bytí, po základních strukturách jeho „ontologického já“)
resp. se jedná o „pokus“ o nástin - každá odpověď na otázku po člověku (z hlediska jeho bytí) musí nutně zůstat neukončená a stát se novou otázkou a výzvou - zvláště pokud se chce dotýkat též posledního základu lidské existence
1.2. CO CHCEME PROKÁZAT
- člověk se ve své celistvosti zjevuje jako „ontologické tajemství“, které nelze zcela postihnout žádným (do sebe uzavřeným) myšlenkovým systémem a které nelze vyčerpávajícím způsobem definovat; lze mu však bezpodmínečně přitakat a respektovat jej jako svébytnou „osobu“, která je otevřena svobodnému sdílení a své sebevlastnictví uskutečňuje skrze sebe-překročení, bytostnou receptivitu (tedy skrze přijímání) a sebedarování