Studijní materiál: P. Horská, M.Kučera. E. Maur, M. Stloukal: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy; Panorama, Praha 1990

P. Horská, M.Kučera. E. Maur, M. Stloukal: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy; Panorama, Praha 1990

1. Života a smrt v pravěké Evropě
• Před 5 - 6 mil. lety , V a J Afriky - od hominidů Australopithecus se oddělila nejstarší vývojová větev - „člověk zručný“ Homo habilis. - začátek přetváření přírody, výrobní nástroje a zkušenosti předávány následujícím generacím. Zdokonalil se i nástroj komunikace - jazyk. Měnila se i biologická tvářnost člověka. Díky vývoji výrobních sil potřeba dokonalejší společenské organizace → střídání společensko - ekonomických formací. Vývoj lidské společnosti nejprve pomalý, zrychlil se vznikem třídní společnosti.
• Nejstarší lidé - J a V Afrika; život ve skupinách (pokrevní příbuzenství), často se přesouvali, společná spotřeba potravin, sběr a lov.
• Mezi 2 - 1,5 mil. Let se homo habilis transformoval v Homo erectus. Pochází z Afriky, ale později se našly jeho pozůstatky i v Číně, Indonésii, S Africe i v Evropě. Diferencoval se do několika variant, které se všechny vyvíjely k archaickým formám člověka rozumného - Homo sapiens.
• Přes skupinu neandrtálců se homo sapiens dostal k člověku dnešního typu Homo sapiens sapiens. Linie vývoje vedoucí k dnešnímu člověku - časní neandrtálci (protoneandrtálci) - nejstarší nálezy z před 150 - 120 tis.lety, i na našem území.
• 40 000 př.n.l. po celém Starém světě se rozšířily lovecké populace Homo sapiens sapiens (mladý paleolit). Různé varianty - zřejmě se už formovaly dnešní rasy. Zrychlení dosavadního vývoje, vč. demografického. Rozšíření i do Ameriky a Austrálie. Lovecké populace s kořistnickým přístupem k přírodě, pevně organizované rodovými svazky.
• Mezolit (8000-3000př.n.l.) konec kořistnického, přisvojovacího údobí lidské existence; člověk vstupuje do klimatické současnosti.
• Přechod od sběru a lovu k zemědělství, dokonalejší kamenné nástroje = neolitická revoluce )→ možnost dalšího populačního růstu, větší zdroje potravin, hustší osídlení, lepší složení stravy. Žena usedlého neolitického zemědělce snáze zvládla péči o několik dětí, které šlo využít jako pracovní sílu. Byl narušen dosud téměř rovnovážný stav mezi mortalitou a natalitou - vznik populačních přebytků → kolonizace nových oblastí.
• PROTICHŮDNÉ VYSVĚTLENÍ: Arthur E.Imhof - usazení zemědělského obyvatelstva ve vesnicích vedlo k šíření nákaz a k nárůstu mortality. Vztestup plodnosti byl je přirozenou reakcí na zvýšenou úmrtnost.
• 11 000 let ago nejstarší centrum neolitické revoluce v Přední Asii. Později v Číně, Stř. Americe,... Osady, matrilinearita, velkorodiny = dcery jedné matky, jejich mužové a děti. Když se jim políčka vyčerpala, přenesli osadu jinam. V pravidelných cyklech se vraceli do původní vsi (u nás: Poohří, dolní Povltaví, Polabí...).
• Přechod k zemědělství nejdříve v Mezopotámii - zavodňování, hromadění přebytků umožnilo dělbu práce mezi zemědělstvím a nově vznikajícímim řemeslem a obchodem; vznik nevýrobních skupin (kněží, úředníci, bojovníci ). Pol. 4. tisíciletí přnl. - zárodky městských států.
• V Evropě drsnější klima, pomalejší rozvoj, v pozdní době kamenné (eneolit pol4. - 2.tis.přnl.) pokrok: dosídlení celé Evropy, patriarchální organizace společnosti, řemesla, obchod, využití tažné síly dobytka k orbě.
• Doba bronzová (1900 - 700 přnl.): rozvoj ekonomiky, bronzová metalurgie, společnost organizována na základě kmenových svazků, později teritoriálního charakteru. Nejlíp je na tom egejská oblast, Kréta, Mykény.
• Kolem r.1000 v egejské oblasti rozšíření železa. Starší doba železná/halštatská (700-500přnl.) v mírném evropském pásu, probíhala paralelně s archaickou řeckou kulturou. Mladší doba železná / laténská (500 - přelom letopočtu) vrchol evropského pravěku.
• Člověk stále byl závislý na změnách klimatu, které ovlivňovaly rozvoj společnosti.