Už roku 1899 obvinil egyptský spisovatel Kásim Amín společnost ze zaostalého a omezujícího přístupu k ženám. Za uplynulých sto let se ale postavení ženy v arabských zemích změnilo k lepšímu jen o málo. Pravda, ve většině arabských zemích už mají ženy volný přístup ke vzdělání, a to i univerzitnímu (počet dívek ve školách za posledních 20 let vzrostl nejméně dvakrát, v některých zemích dokonce až čtyřikrát), a stále více jich dává vale životu domácnosti a realizuje se profesionálně. Horší je to ale s jejich společenským postavením, s jejich právy a politickým vlivem. I pokud vynecháme extrémní příklady jako právě Afghánistán či Saúdskou Arábii, kde se žena musí povinně zahalovat a nesmí dokonce na veřejnost bez doprovodu muže, tak ani země označované za liberální a progresivní neučinily v uplynulém století významný pokrok. Typickým příkladem takového „pokroku“ může být Egypt. Ve 20. letech ženy odložily šátky a závoje a zaútočily na univerzity.