Díl 1. Psychologie náboženství a její kontexty Kapitola 1. Zde a nyní: Západ a jeho náboženství
1.1. Neodbytné otázky Nejpalčivější problém naší doby spočívá v tom. že - jak dnes volají proroci jeremiášovského typu - národy bohatých států plundrují tuto planetu, vyžírají národy chudých států a prožírají budoucnost dětí celého světa. To se děje ve jménu vity, že lidské štěstí, jež je považováno za poslední smysl života, spočívá ve stále hojnějším konzumu. Taková je - brutálně vyjádřeno - naše ekonomická, vojensko-politická a v neposlední řadě. možná především, také duchovní realita. Jungovsky řečeno: Je to především věc duše, kolektivního vědomí i nevědomí. Kapitáni Titanicu naší civilizace, říká Kohák (2000), svorně ženou loď plnou parou ke srážce s ledovcem, soutěžíce v tom, kdo dokáže rychleji přikládat pod kotel. Úzkost z blížící se katastrofy je přehlušována všeobecným mediálním rámusem a je - psychoanalytickou metaforou řečeno -vytěsňována do nevědomí, přesto však předznamenává všechno, co děláme a také čemu a jak skutečně věříme, jak duchovně žijeme. Základní otázkou religionisty za této situace přirozeně je, co odpovídá současné globální krizi na náboženské scéně. Jak různé duchovní proudy reagují na současné ohrožení lidstva a jeho lidskosti? Jakou účinnou ("fungující") útěchu a naději nabízejí, k jaké odpovědnosti (a jak působivě) vedou? Jak odpoví euroamerické křesťanstvo a zejména moje vlastní církev? Jak zareaguje naše bohoslužba, naše zvěstování, modlitba, píseň a rituál? Jaké zodpovědné činy zde klíčí? Tato otázka nemůže být ústředním tématem této knihy, je však, stejně jako ona katastrofická úzkost, jejím stále přítomným pozadím.