Výchova je činnost specificky lidská svou záměrností, cílevědomostí organizovaností a institucionalizovaností Výchova byla chápána různými filozofickými směry různě: Pedagogický tradicionalismus - chápe výchovu jako předávání kulturních tradic, orientace na minulost, historii. Pedagogický utopismus - chápe výchovu jako realizaci smělých představ o obrodě společnosti, přeceňuje možnosti výchovy. Pedagogický nihilismus - výchova není možná
Hlavní znaky výchovy
1. Záměrnost (související jsou pojmy cílevědomost, plánovitost, soustavnost, systematičnost, které vlastně blíže určují kvalitu této záměrnosti): • intencionalní působení = působení subjektu na jiný subjekt s určitým (výchovným) záměrem, v určitých intencích, organizovaně, institucionálně, záměrnost je primární.
• funkcionální působení = tam, kde se nejedná primárně o výchovné působení, není kladen cíl pozitivního vlivu na osobnost druhého - média, okolí, společnost, party, pracovní prostředí. Často silnější než intencionální vlivy,
2. Rozvojetvornost - má vést k rozvoji jedince.
3. Dlouhodobost - významných a stabilních výsledků lze dosáhnout pouze dlouhodobým, soustavným působením, výchova nese ovoce až po letech, měsících.