Výchova je cílevědomá a záměrná činnost. Proto základem každé pedagogiky je úvaha o tom, jaký je cíl výchovy. (O. Chlup).
Cíl výchovy: dán vývojovým stavem společnosti - různé cíle v různých dobách, v různých společnostech, při různém stupni civilizačního a kulturního vývoje.
Výchova ve všech společnostech a režimech má něco společného, např.: • utváření vztahu člověka k okolnímu světu (od nejrannějšího dětství) • záměrnost výchovy • aktivnost vztahu člověka ke světu, společnosti a sobě samotnému (člověk se jen neadaptuje jako ostatní živočichové), Působením na svět člověk svět poznává a sám sebe zdokonaluje = viz Komenský: “fabricando fabricamur”. • funkcionálnost a intencionálnost
Vztah člověka ke světu není při jeho narození danou veličinou, je “implantován” společností v duchu cílů této společnosti. Výchovné působení je :
Problematika cílů výchovy je jedna z nejméně propracovaných oblastí pedagogiky - často proklamativnost, neurčitost. Výchovný ideál je totiž těžko objektivizovat
Otázkami konkretizace výchovných cílů se zabývá pedagogická teleologie.