Používání didaktických testů u nás prodělalo složitý a rozporuplný vývoj. Intenzivní a tvořivý rozvoj testových metod v období pedagogického reformismu byl po roce 1948 vystřídán obdobím nekritického a totálního odmítání těchto metod. Teprve koncem šedesátých let je možno pozorovat v našem pedagogickém myšlení snahu oprostit se od jednostranných představ o školních testech, zvláště pak o testech, které měří vědomosti a dovednosti žáků - tj. o testech didaktických. Za současného stavu pedagogického poznání snad již nikdo otevřeně nezpochybňuje skutečnost, že odborně sestavený a správně používaný didaktický test nejen že nepůsobí škodlivě, ale naopak může být velice užitečným prostředkem k získávání objektivních informací o žákovi. Se současným stavem používání didaktických testů však zdaleka nemůžeme být spokojeni. V názorech mnohých pedagogů přetrvává značná nedůvěra a skepse vůči testům a měření v pedagogice vůbec. Je také velmi málo původní české literatury, která by se přístupnou formou a přitom na solidní odborné úrovni zabývala otázkami testování vědomostí žáků. Učitelé v praxi mají o testech a testování mnohdy neucelené a často velmi zkreslené představy. Nepříznivě působí i to, že pro potřeby škol se zatím nevydávají ověřené (standardizované) didaktické testy, které by umožňovaly hodnotit a porovnávat výsledky vzdělávací práce jednotlivých škol atd. V současné době se v České republice zabývá testováním vědomostí žáků, tvorbou a prodejem didaktických testů několik společností a firem. Používané a nabízené testy zpravidla ovšem nejsou dostatečně ověřeny na přiměřeně velkém vzorku žáků (jde o nestandardizované testy) a často také nejsou konstruovány na základě nejnovějších poznatků teorie testování (vychází zpravidla jen z empirie autorů). Didaktické testy, které nejsou sestaveny odborně, a testy, jejichž vlastnosti nejsou dostatečně známé, však nemohou uživatelům přinést spolehlivé a platné výsledky.