Dělení výzkumu podle funkce a využití výsledků v praxi
1. Základní výzkum - orientuje se na řešení klíčových teoretických problémů, usiluje o hlubší odhalení vnitřní povahy jevů, o objasnění jejich příčin s cílem obohatit dosavadní vědění. Nezabývá se přímo společenskou využitelností výsledků. Základní výzkum v ošetřovatelství se zabývá teoretickými východisky v ošetřovatelství, interdisciplinárními otázkami, funkcí ošetřovatelství v systému zdravotní péče, osobností nemocného i sestry apod. 2. Aplikovaný výzkum - vzniká z potřeby zkoumat či řešit praktický problém, případně získat informace o problémovém jevu. Cílem je hledat cesty a způsoby, jak využít vědecké poznatky získané základním výzkumem v praxi. 3. Metodologický výzkum - cílem je ověřovat stávající a hledat nové metody a techniky, vhodnost jejich použití pro různé druhy výzkumů, zjišťovat jejich spolehlivost.
Dělení aplikovaného výzkumu
1. Klinický výzkum - má mnoho forem. Předmětem studia je nemocný člověk. Podstatou klinického výzkumu v ošetřovatelství je zkoumání účinnosti ošetřovatelského procesu, zaměřeného na člověka jako bio-psychosociální a duchovní bytost. Využívají se klinické studie, v kterých se analyzují potřeby nemocného, prožívání nemocí, účinky ošetřovatelských výkonů a postupů apod. 2. Výzkum organizace a řízení ve zdravotnictví - zkoumá pracovní postupy, dělbu práce, vztahy mezi jednotlivými kategoriemi zdravotnických pracovníků 3. Výzkum zdravotnické techniky - vývoj, výroba a ověřování nových pomůcek, přístrojů a zařízení, která slouží zdravotnické praxi.