• Karel je pilný. • Olga má starosti. • Aleš je velkorysý. • Ondřej je přátelský. • Liba je otravná. • Petr má depresi. • Alena je zamilovaná. • Růženka je líná. • Petra se všeho bojí. • Vojta je blázen. • Vladimír je hvězda. • Zdeněk je hloubavý.
Takovými a mnoha dalšími slovy se snažíme popsat a uchopit lidskou osobnost. Jenže: • Karlův otec o něm tvrdí, že je líné nemehlo. • Přátelé Olgy vědí, že se umí pěkně odvázat. • Standa kritizuje Aleše pro jeho úzkoprsost. • Ondřejova bytná tvrdí, že neviděla za celý život někoho tak chladného a nepřístupného. • Arnošt Libu zbožňuje. • O Petrovi někteří říkají, že má skvělý anglický humor a je veselá kopa. • Aleniny známé soudí o jejím vztahu, že je ukázkou její vypočítavosti. • Růženka platí za někoho, kdo si umí rozdělit čas na práci a na odpočinek. • Petra zachránila život tonoucí sestře. • Vojta se nebojí jít vlastní cestou. • Vladimír se někdy rád schoulí do svého nitra a vůbec neví o světě. • Zdeněk dokáže hrát celou noc v hospodě na kytaru a vyprávět veselé historky.
Jací tedy jsou? A co víc, každý z nich má svoji historii. Někteří se chtějí měnit, někteří ne… Lidská duše je velmi pestrá mozaika. Chtít ji uchopit vlastním rozumem je možná velká výzva, možná marný boj. Občas každý zatouží porozumět sobě, porozumět druhým. Můžeme k tomu směřovat různě. Testy a hry jsou jednou, dost omezenou možností. Ale jako inspirace na počátku cesty sebepoznání mohou některým posloužit dobře.