Dle Hermanna Ebbinghause (1850-1909) znamená schopnost přijímat, držet a znovu oživovat minulé vjemy. Paměť můžeme v nejširším slova smyslu charakterizovat jako schopnost zaznamenávat životní zkušenosti. Bez paměti by psychika nemohla normálně fungovat. Je základním předpokladem schopnosti se učit (obecně - nejen ve škole!). Bez přítomnosti paměti by nebylo možné vnímat vlastní existenci, neboť vývoj sebepojetí úzce souvisí s kontinuitou vzpomínek a zážitků.
Fáze paměti Informace prochází třemi fázemi: - vštípení: transformace senzorických vstupů do podoby mentálních reprezentací (do podoby, která je pro lidskou psychiku srozumitelná) - bezděčné i záměrné (volní) - retence: proces podržení, uchování zakódované informace po různě dlouhé časové období. Nejde o pasivní proces - informace jsou v paměti (dlouhodobé!) dále tříděny, zpracovávány a řazeny do nových souvislostí) - vždy bezděčná, lze ji ovlivnit pouze důkladným záměrným učením - tedy zpracováním materiálu před jeho uložením!!!. - reprodukce: vyhledání informace v paměti a její vyvolání zpět do vědomí - spontánní (bezděčné) i volní