Prezentace: Kulatý stůl v Polsku 1989
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:73,1 %
- Typ:Prezentace
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Politologie
- Autor:quadra
- Rozsah A4:44 strán
- Zobrazeno:424 x
- Stažené:0 x
- Velikost:3,8 MB
- Formát a přípona:MS Office PowerPoint (.ppt)
- Jazyk:český
- ID projektu:10448
- Poslední úprava:12.06.2017
Polsko: dlouhý přechod
» Polský přechod k demokracii představuje dlouhodobý proces, který začíná vznikem masového opozičního hnutí Solidarita a podpisem gdaňských dohod v srpnu 1980.
» Je násilně přerušen pučem generála Jaruzelského v prosinci 1981 a zavedením výjimečného stavu. Obnova celého procesu nastává koncem osmdesátých let.
» Jednání u kulatého stolu na jaře 1989 a polosvobodné volby v červnu téhož roku pak tvoří jeho rozhodující, zlomovou fázi.
» Je proto důležité vnímat celý proces v jeho úplné délce, ve všech jeho peripetiích.
Obtížnost kompromisu
» „Vím, že kompromisy jsou vždy výsledkem rozložení sil a ne intelektuálního přesvědčování.“ (Michnik 1985)
» „Nežádáme tedy odstavení komunistů od moci, neboť by to bylo heslo totální konfrontace a ne platforma kompromisu. [...] Východiskem by mohlo být takové řešení, které by společnosti umožnilo autentickou volbu třeba třiceti procent poslanců.“ (Michnik 1985)
» Polský přechod k demokracii představuje dlouhodobý proces, který začíná vznikem masového opozičního hnutí Solidarita a podpisem gdaňských dohod v srpnu 1980.
» Je násilně přerušen pučem generála Jaruzelského v prosinci 1981 a zavedením výjimečného stavu. Obnova celého procesu nastává koncem osmdesátých let.
» Jednání u kulatého stolu na jaře 1989 a polosvobodné volby v červnu téhož roku pak tvoří jeho rozhodující, zlomovou fázi.
» Je proto důležité vnímat celý proces v jeho úplné délce, ve všech jeho peripetiích.
Obtížnost kompromisu
» „Vím, že kompromisy jsou vždy výsledkem rozložení sil a ne intelektuálního přesvědčování.“ (Michnik 1985)
» „Nežádáme tedy odstavení komunistů od moci, neboť by to bylo heslo totální konfrontace a ne platforma kompromisu. [...] Východiskem by mohlo být takové řešení, které by společnosti umožnilo autentickou volbu třeba třiceti procent poslanců.“ (Michnik 1985)