Seminární práce: Kritika teorie Třetí cesty a role této teorie v České politice
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:88,8 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Univerzita Karlova v Praze
- Fakulta:Fakulta sociálních věd
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Sociologie
- Předmět:Úvod do sociální politiky
- Autor:royal.cut
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:15 strán
- Zobrazeno:726 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:12277
- Poslední úprava:18.06.2018
Tato krátká semestrální práce na předmět Úvod do sociální politiky (JSB026) pojednává o teorii třetí cesty, o její kritice ze stran světových i českých odborníků a o roli této teorii v programech vybraných českých politických stran.
Nejprve je pojem Třetí cesta charakterizován, zasazen do kontextu a je zde osvětleno několik hlavních bodů této teorie. Hlavním dílem, z kterého vycházíme, je Třetí cesta: obnova sociální demokracie od Anthonyho Giddense z roku 2001. Tato kniha je doplněna o další odbornou literaturu a internetové články.
Další významná část se věnuje nejznámějším světovým, ale i českým kritikům této teorie (jmenovitě R. Dahrendorf, J. Pehe a V. Klaus), ale i jejím příznivcům (Tony Blair, Lionel Jospin, Gerhard Schroeder). Zmiňujeme nejen jejich postoj k této teorii, ale i krátké představení a působení těchto odborníků, politiků.
Poslední, ale stejně významná část, je částí, dalo by se říci, praktickou. Jde o porovnání programů českých politických stran (které můžeme nalézt u středu politického spektra) a koncepce třetí cesty. Jako hlavní kritéria jsme si zvolili hlavní charakteristiky třetí cesty (např. důraz na ekologii, občanskou společnost, stát sociálních investic či ochranu sociálně slabých).
Základním cílem této práce je zjistit, jak moc a v jakých oblastech koresponduje teorie třetí cesty s politikou současných politických stran v České republice. Jelikož u nás, ale i ve světě, byla koncepce třetí cesty brána spíše za nereálnou nebo za cestu celkově nesprávnou, mohlo by se zdát, že inspiraci v této teorii současné politické strany hledat nebudou. Poněvadž se ale koncepce třetí cesty věnuje tématům, kterým se moderní stát věnovat musí, nelze tyto oblasti ze státní politiky vypustit, domníváme se, že zde analogie s programy politických stran budou časté (byť se politické strany nejspíše přímo neinspirovaly). Zajímá nás také, co vybrané politické strany považují za hlavní charakteristiku, které věnují nejvíce pozornosti (zda vůbec taková je).
Nejprve je pojem Třetí cesta charakterizován, zasazen do kontextu a je zde osvětleno několik hlavních bodů této teorie. Hlavním dílem, z kterého vycházíme, je Třetí cesta: obnova sociální demokracie od Anthonyho Giddense z roku 2001. Tato kniha je doplněna o další odbornou literaturu a internetové články.
Další významná část se věnuje nejznámějším světovým, ale i českým kritikům této teorie (jmenovitě R. Dahrendorf, J. Pehe a V. Klaus), ale i jejím příznivcům (Tony Blair, Lionel Jospin, Gerhard Schroeder). Zmiňujeme nejen jejich postoj k této teorii, ale i krátké představení a působení těchto odborníků, politiků.
Poslední, ale stejně významná část, je částí, dalo by se říci, praktickou. Jde o porovnání programů českých politických stran (které můžeme nalézt u středu politického spektra) a koncepce třetí cesty. Jako hlavní kritéria jsme si zvolili hlavní charakteristiky třetí cesty (např. důraz na ekologii, občanskou společnost, stát sociálních investic či ochranu sociálně slabých).
Základním cílem této práce je zjistit, jak moc a v jakých oblastech koresponduje teorie třetí cesty s politikou současných politických stran v České republice. Jelikož u nás, ale i ve světě, byla koncepce třetí cesty brána spíše za nereálnou nebo za cestu celkově nesprávnou, mohlo by se zdát, že inspiraci v této teorii současné politické strany hledat nebudou. Poněvadž se ale koncepce třetí cesty věnuje tématům, kterým se moderní stát věnovat musí, nelze tyto oblasti ze státní politiky vypustit, domníváme se, že zde analogie s programy politických stran budou časté (byť se politické strany nejspíše přímo neinspirovaly). Zajímá nás také, co vybrané politické strany považují za hlavní charakteristiku, které věnují nejvíce pozornosti (zda vůbec taková je).