Státnicové otázky: Vypracované státnicové otázky na Státovědu - externisti
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Právnická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Státověda
- Autor:snoopydogg
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:65 strán
- Zobrazeno:891 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,5 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:12817
- Poslední úprava:15.10.2018
1.Pojem, místo a význam ústavy v systému současnosti
Ústava je základním zákonem státu, je právním výrazem jeho existence.
Vznik ústavy moderního státu
Po vzniku státu v současném chápání, které vzešly z válek v 16 a 17 století se projevila nevyhnutelnost regulovat vnitřní život státu. Moderní stát můžeme chápat jako současnou formu územní organizace státu, která má takové rysy, které jiná forma nemá.
I předtím existující státy měly svoje ústavy, ale tyto ústavy byly jen „institutio“, tyto ústavy však nebyly ústavami v moderním chápání, protože neobsahovaly představu zásadního řízení jednotného státu z jednotného centra a jeho zásadní ohraničení prostřednictvím právního pořádku. Moderní stát je spjatý s existencí ústavy, jako psaného základního dokumentu. Klasická ústava je vždy spojena s politickým vývojem.
Zásadní průlom přinesl až: fenomén základního zákona státu ve formě jedné jediné psané ústavy, který vznikl až v poslední čtvrtině 18. stol., a získává specifický význam ve smyslu costitutio - základní zákon státu.
Zásadní význam v chápání měl vývoj v Americe a ve Francii, který ovlivňoval všechny ostatní státy a vytvořil tzv. americký a francouzský ústavní vzor. Prvenství v tomto směru patří ústavě Virginie / 1776/ na ní potom navázaly ústavy ostatních států až po Ústavu USA 1787.
Na evropském kontinentě byly přijaté dvě ústavy - polská a francouzská / 1791/, polská se nerealizovala a francouzská se stala evropským ústavním vzorem.
V procesu historického vývoje je možné hovořit o následujících typech ústav:
1. ústavy první generace
- ústava USA z r. 1787, norská, belgická, lucemburská. Charakteristickým znakem byly organizační problémy státu, méně se věnovala pozornost jednotlivci.
2.ústavy druhé generace
- ústava ČSR 1920, Rakouska 1920, Španělska. Charakteristickým znakem je, že jednotlivec získává právo na veřejných věcech.
3. ústavy třetí generace
- ústava Francie 1946, Itálie 1947, Japonska, Španělska 1978. Charakteristickým znakem je zakotvení cílů státní činnosti - ústavní pořádek, mírová politika atd.
4. ústavy čtvrté a páté generace by měly zakotvovat univerzální principy, principy bezpečnosti - ještě neexistují.
Ústava je základním zákonem státu, je právním výrazem jeho existence.
Vznik ústavy moderního státu
Po vzniku státu v současném chápání, které vzešly z válek v 16 a 17 století se projevila nevyhnutelnost regulovat vnitřní život státu. Moderní stát můžeme chápat jako současnou formu územní organizace státu, která má takové rysy, které jiná forma nemá.
I předtím existující státy měly svoje ústavy, ale tyto ústavy byly jen „institutio“, tyto ústavy však nebyly ústavami v moderním chápání, protože neobsahovaly představu zásadního řízení jednotného státu z jednotného centra a jeho zásadní ohraničení prostřednictvím právního pořádku. Moderní stát je spjatý s existencí ústavy, jako psaného základního dokumentu. Klasická ústava je vždy spojena s politickým vývojem.
Zásadní průlom přinesl až: fenomén základního zákona státu ve formě jedné jediné psané ústavy, který vznikl až v poslední čtvrtině 18. stol., a získává specifický význam ve smyslu costitutio - základní zákon státu.
Zásadní význam v chápání měl vývoj v Americe a ve Francii, který ovlivňoval všechny ostatní státy a vytvořil tzv. americký a francouzský ústavní vzor. Prvenství v tomto směru patří ústavě Virginie / 1776/ na ní potom navázaly ústavy ostatních států až po Ústavu USA 1787.
Na evropském kontinentě byly přijaté dvě ústavy - polská a francouzská / 1791/, polská se nerealizovala a francouzská se stala evropským ústavním vzorem.
V procesu historického vývoje je možné hovořit o následujících typech ústav:
1. ústavy první generace
- ústava USA z r. 1787, norská, belgická, lucemburská. Charakteristickým znakem byly organizační problémy státu, méně se věnovala pozornost jednotlivci.
2.ústavy druhé generace
- ústava ČSR 1920, Rakouska 1920, Španělska. Charakteristickým znakem je, že jednotlivec získává právo na veřejných věcech.
3. ústavy třetí generace
- ústava Francie 1946, Itálie 1947, Japonska, Španělska 1978. Charakteristickým znakem je zakotvení cílů státní činnosti - ústavní pořádek, mírová politika atd.
4. ústavy čtvrté a páté generace by měly zakotvovat univerzální principy, principy bezpečnosti - ještě neexistují.