Referát: Afsluitdijk – Ijsselmeer
Zobrazit detaily | OblíbenýVodní plocha Ijsselmeer je vklíněna hluboko do vnitrozemí. Je nejvýznamnějším nizozemským sladkovodním zdrojem pitné vody a je zároveň i největším jezerem Nizozemí s rozlohou 1250 km čtverečných s maximální hloubkou 6 metrů.
Velké změny nedoprovázejí jen současnost. Dochované historické záznamy svědčí o neustálých proměnách zdejšího území. Římané se zmiňují o jezeře Lacus Flevo, odděleném na severu pevninou od moře. Jezero se často vylévalo z břehů, zaplavovalo ploché okolí a stále častěji do něho pronikala i slaná voda z rozbouřeného Severního moře, postupujícího stále hlouběji do vnitrozemí na úkor souše. V roce 1280 se protrhl pruh země, který odděloval Severní moře od Jezera. Vznikl tak mořský záliv zasahující daleko do pevniny. Dostal jméno podle své polohy vůči Severnímu moři – Zuederzee (Jižní moře). Jeho zátoka sahala až na jihozápad od Amsterodamu. Moře se opakované zakusovalo do okolního pobřeží tak dlouho, až v 16. století vznikl víceméně stabilní tvar zálivu, jaký je znám dodnes. Tehdy měl ovšem velmi členité pobřeží s malými ostrovy a mnoha jezery. Zanášení postupně omezovalo čilý lodní provoz, až se cesta do Amsterodamu – zejména pro velké lodě – zcela uzavřela. Řešení přineslo až zprovoznění Severoholandského průplavu v roce 1825 a Severomořského průplavu roku 1876.
Velké změny nedoprovázejí jen současnost. Dochované historické záznamy svědčí o neustálých proměnách zdejšího území. Římané se zmiňují o jezeře Lacus Flevo, odděleném na severu pevninou od moře. Jezero se často vylévalo z břehů, zaplavovalo ploché okolí a stále častěji do něho pronikala i slaná voda z rozbouřeného Severního moře, postupujícího stále hlouběji do vnitrozemí na úkor souše. V roce 1280 se protrhl pruh země, který odděloval Severní moře od Jezera. Vznikl tak mořský záliv zasahující daleko do pevniny. Dostal jméno podle své polohy vůči Severnímu moři – Zuederzee (Jižní moře). Jeho zátoka sahala až na jihozápad od Amsterodamu. Moře se opakované zakusovalo do okolního pobřeží tak dlouho, až v 16. století vznikl víceméně stabilní tvar zálivu, jaký je znám dodnes. Tehdy měl ovšem velmi členité pobřeží s malými ostrovy a mnoha jezery. Zanášení postupně omezovalo čilý lodní provoz, až se cesta do Amsterodamu – zejména pro velké lodě – zcela uzavřela. Řešení přineslo až zprovoznění Severoholandského průplavu v roce 1825 a Severomořského průplavu roku 1876.