Poznámky: Dějiny lingvistiky
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:79,7 %
- Typ:Poznámky
- Univerzita:Univerzita Karlova v Praze
- Fakulta:Filozofická fakulta
- Kategorie:Jazyky
- Podkategorie:Čeština
- Předmět:Dějiny lingvistiky
- Autor:eliskabila
- Rozsah A4:16 strán
- Zobrazeno:1 268 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:2465
- Poslední úprava:06.12.2013
I. Srovnávací a historická gramatika 19. stol.
19.stol – nové pohledy na jazyk, poprvé se využívají nové metodologie-
1. Objevení sanskrtu
jazyk staroindických literárních památek
zprávy se objevují ve 2. pol. 18. stol.
Sanskrt pro Evropu objevil W. Jones – myšlenka společného pramene sanskrtu, latiny a řečtiny
Staroindičtí gramatikové – kompletní popis fonetiky jazyka (Evropa si fonetiky všímá až ve 20. stol), důsledné morfologické rozbory
2. Zakladatelé srovnávací a historické gramatiky
Rasmus Rask (1787 – 1832) – Dán, v jeho době byly středem zájmu orientální jazyky.
„Zkoumání původu staré norštiny a islandštiny“ (1814) – základy srovnávacího studia jazyků a historické gramatiky, vztahy skandinávských a jiných evropských jazyků, zavrhuje hledání jednoho nadřazeného jazyka, za základ příbuznosti jazyků považuje gramatickou stavbu a ne podobu slov (slova se snadno přejímají).
Franz Bopp (1791 – 1867) – Němec, studoval orientální jazyky.
„Konjugační systém sanskrtu“ (1816), „Srovnávací gramatika“ – snažil se rekonstruovat tzv. „původní stádium jazyka“ (izolovat jednoslabičné kořeny – He?). V té době v podstatě neřešitelný problém. Byl méně nacionalistický než ostatní (používal výraz indoevropský a ne indogermánský). Porovnával často velmi odlišné jazyky – základy komparatistiky.
Jakob Grimm (1785 – 1863) – považován za zakladatele historické gramatiky, nachází zákonitosti ve fonetice a vysvětluje je jako výsledek změny. „Německá gramatika“ (1819) – formuloval zákon o změně indoevropských souhlásek v germánských jazycích (p – f, d – t, g – k).
Wilhelm von Humboldt – filolog, spisovatel, diplomat, ministr, 1810 založil berlínskou universitu. Studoval klasické i živé jazyky, chtěl vytvořit srovnávací antropologii. Zabýval se strukturou jazyků, snaha o klasifikaci jazyků podle struktury (předchůdce moderní typologie). Jazyk je podle něj vrozený, různé jazyky odrážejí různý pohled na svět, čím dokonalejší struktura, tím dokonalejší mentalita národa. Odlišoval se od základního směru – studoval současné jazyky, používal nevědecké metody – spekulativní závěry. Jazyky odráží psychiku jednotlivých národů, jazyk jednotlivce potom odráží jeho psychiku.
19.stol – nové pohledy na jazyk, poprvé se využívají nové metodologie-
1. Objevení sanskrtu
jazyk staroindických literárních památek
zprávy se objevují ve 2. pol. 18. stol.
Sanskrt pro Evropu objevil W. Jones – myšlenka společného pramene sanskrtu, latiny a řečtiny
Staroindičtí gramatikové – kompletní popis fonetiky jazyka (Evropa si fonetiky všímá až ve 20. stol), důsledné morfologické rozbory
2. Zakladatelé srovnávací a historické gramatiky
Rasmus Rask (1787 – 1832) – Dán, v jeho době byly středem zájmu orientální jazyky.
„Zkoumání původu staré norštiny a islandštiny“ (1814) – základy srovnávacího studia jazyků a historické gramatiky, vztahy skandinávských a jiných evropských jazyků, zavrhuje hledání jednoho nadřazeného jazyka, za základ příbuznosti jazyků považuje gramatickou stavbu a ne podobu slov (slova se snadno přejímají).
Franz Bopp (1791 – 1867) – Němec, studoval orientální jazyky.
„Konjugační systém sanskrtu“ (1816), „Srovnávací gramatika“ – snažil se rekonstruovat tzv. „původní stádium jazyka“ (izolovat jednoslabičné kořeny – He?). V té době v podstatě neřešitelný problém. Byl méně nacionalistický než ostatní (používal výraz indoevropský a ne indogermánský). Porovnával často velmi odlišné jazyky – základy komparatistiky.
Jakob Grimm (1785 – 1863) – považován za zakladatele historické gramatiky, nachází zákonitosti ve fonetice a vysvětluje je jako výsledek změny. „Německá gramatika“ (1819) – formuloval zákon o změně indoevropských souhlásek v germánských jazycích (p – f, d – t, g – k).
Wilhelm von Humboldt – filolog, spisovatel, diplomat, ministr, 1810 založil berlínskou universitu. Studoval klasické i živé jazyky, chtěl vytvořit srovnávací antropologii. Zabýval se strukturou jazyků, snaha o klasifikaci jazyků podle struktury (předchůdce moderní typologie). Jazyk je podle něj vrozený, různé jazyky odrážejí různý pohled na svět, čím dokonalejší struktura, tím dokonalejší mentalita národa. Odlišoval se od základního směru – studoval současné jazyky, používal nevědecké metody – spekulativní závěry. Jazyky odráží psychiku jednotlivých národů, jazyk jednotlivce potom odráží jeho psychiku.