Seminární práce: Kartuziáni

Kartuziánský řád neboli kartuziáni1 představuje katolický mnišský polopoustevnický řád založený svatým Brunem v roce 1084 a potvrzený papežem v roce 1176. Údolí v La Chartreuse nacházející se severně od Grenoblu ve Francii dalo jméno tomuto mnišskému řádu, jehož regule byla sepsána pátým opatem kláštera mezi léty 1122 a 1127. Patrony tohoto řádu se stala Panna Marie a sv. Bruno.

Svatý Bruno Kolínský, také známý pod jménem Bruno Kartuzián, je zakladatelem kartuziánského řádu. Původně působil v remešském opatství, ale ten opustil a po určité době strávené poustevnických životem založil vlastní řád kartuziánů, který je označován jako jeden z nejpřísnějších řádů. Sv. Bruno během svého života založil dvě kartouzy: první v La Chartreuse ve Francii, která představuje první kartouzu vůbec, a později kartouzu La Torre v Itálii. Jelikož kartuziánské motto zní: „Vytvářet mnoho svatých, ale nestavět je na odiv.“, nebyl Bruno hned po své smrti v roce 1101 kanonizován, ale na žádost řádu papeže Lva X. byl roku 1514 přímo zapsán mezi svaté.

Při sestavování pravidel pro kartuziány spojil Bruno některé zásady svatého Benedikta s učením Apoštolských otců a Otců pouště: sv. Antonína, sv. Jeronýma a dalších. Kartuziánský řád se tedy řídí řeholí sv. Benedikta, je však ještě zostřena. Mottem kartuzíánské řehole je: „ Stat crux dům volvitur orbis“, v překladu „Kříž stojí, i když se svět kymácí.“
Tento řád je zaměřen na kontemplaci. Cílem kartuziána je stále se soustředit na Boha, ať už při studiu či práci.

Kartuziáni dodržují přísný režim. Kromě noční modlitby a brzké ranní modlitby se řídí přísnými pravidly ve stravování. Stravu dostávají dvakrát denně, v zimním období většinou pouze jedenkrát. V období půstu vynechávají mléčné výrobky. A masa se obecně zdržují zcela. Dožívaji se vysokého věku.