Vypracované otázky: Otázky ke zkoušce z Morfologie

1. Předmět zkoumání morfologie; funkční a formální tvarosloví; základní typy morfémů. Vztah morfologie k jiným jazykovědným disciplínám.


Morfologie
- tvarosloví
- jedna ze čtyř základních jazykovědných disciplín
- syntax a morfologie = gramatika
- formální morfologie- zabývá se tvořením tvarů slov
- funkční/sémantická morfologie- zabývá se fungováním tvarů slov ve větě a vysvětlováním mluvnických významů

Morf a morfém
- morf/morfém- základní jednotka morfologického plánu
- morf- rovina parole (konkrétní jazykové promluvy); získáme ho segmentací slovního tvaru na minimální části, které mají nějaký význam (lexikální nebo gramatický); morf je tedy nejmenší samostatná jednotka textu (promluvy), která nese význam
- morfém- jednotka roviny langue (abstraktní jazykový systém) a je charakterizován souhrnem svých významových rysů nebo funkcí (lexikálních nebo gramatických)

Členění slovního tvaru
- slovní tvar dělíme na jednotlivé morfy
- metoda substituce- ověření, že jsme opravdu slovo rozdělili na morfémy
- využívá se, pokud potřebujeme znát přesnou morfologickou stavbu slova nebo slovního tvaru
- ve formální morfologii
o především zájem o to, jakým způsobem byl daný tvar utvořen
o tvar dělíme jen na dvě části: tvarotvorný základ a tvarotvorný formant
o tvarotvorný základ- část slova, která se při ohýbání slova nemění
o tvarotvorný formant- část slova, která se u jednotlivých tvarů obměňuje
o se strukturou formantu a základu je nutno počítat i tam, kde se formant nevyskytuje → nulový formant- je nutné ho uvádět při zápisu rozčleněného tvaru (Ø)
o v češtině (flexivní jazyk) je nejčastěji formantem koncovka, ale může jím být i předpona (např. po-jedu)

Typy morfů
- podle toho jaký význam vyjadřují, dělíme morfy do dvou skupin
1. vyjadřující lexikální význam = kořeny
2. vyjadřují význam gramatický nebo slovotvorný = afixy
a) prefixy- předpony, připojují se na začátek slova, v jednom slově jich může být i více
b) sufixy- přípony, připojují se na konec slova, podle funkce je dělíme na
 slovotvorné sufixy
 tvarotvorné sufixy = koncovky
 kmenotvorné
c) postfixy- části, které se připojují až za koncovku, v češtině velmi časté u neurčitých zájmen (koho-koli; koho-si)
d) infixy a interfixy- v češtině nejsou běžné
 infix- obvykle souhláska vsunutá do kořene a mající nějaký význam (např. v latině; v češtině je to -m- rozšiřující kořen u druhého členu dvojice trápit- trampoty)
 interfix- samohláska spojující kořeny ve slovech složených (velk-o-město)
e) cirkumfix- předpona a přípona nebo předpona a koncovka, které vstupují do slovotvorného procesu zároveň (nádraží; podpatek); v morfologii je možné za cirkumfix považovat i spojení předložky a koncovky substantiva v předložkových pádech (před domem)

Kmen
-