Semestrální práce: Rozbor knihy Psychologie myšlení a řeči Lva Semjonoviče Vygotského
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:83,4 %
- Typ:Semestrální práce
- Univerzita:Ostravská univerzita v Ostravě
- Fakulta:Fakulta sociálních studií
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Psychológia
- Předmět:Psychologie
- Studijní obor:Sociální práce - kombinované studium, 1.
- Autor:keepcup
- Rozsah A4:7 strán
- Zobrazeno:1 884 x
- Stažené:11 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:2726
- Poslední úprava:02.01.2014
1. Představení Lva Semjonoviče Vygotského
L. S. Vygotský byl ruským vědcem, který v první polovině dvacátého století hlásal obrat psychologie a jejích metod takřka o 180 stupňů. Za svůj krátký život sepsal mnoho prací a vnesl nové postupy a teorie především do dětské a pedagogické psychologie.
Ačkoli se sám nedočkal vydání žádného svého většího díla, jeho odkaz je dodnes aktuální
a jeho knihy jsou i téměř 80 let po jeho smrti překládány a vydávány.
Lev Semjonovič Vygotskij se narodil 17. listopadu 1896 v městě Orša dnes na území Běloruska, tehdy patřícím carskému Rusku. V roce 1914 zahájil studium práv na moskevské univerzitě, kde promoval v roce 1917. Avšak v právní vědě nenašel zalíbení a souběžně studoval psychologii, filozofii a historii na vynikající Šaňavského univerzitě, což byla nestátní instituce s vysokou prestiží.
Zájem o psychologii Vygotského již neopustil, naopak se prohluboval. Po studiích působil jako učitel historie a literatury v Gomelu. Intenzivně pracoval, vyučoval, přednášel, publikoval, přestože nebyl v dobrém zdravotním stavu - později onemocněl tuberkulózou.
Přelomem v profesní dráze Vygotského se stal rok 1924, kdy vystoupil s referátem
na Druhém všeruském psychoneurologickém kongresu v Leningradě. Vygotského prezentace zaujala mnohé odborníky natolik, že tehdejší renomovaný vědec, ředitel Psychologického ústavu v Moskvě K. N. Kornilov, nabídl mladému a dosud neznámému Vygotskému místo ve svém ústavu.
L. S. Vygotský byl ruským vědcem, který v první polovině dvacátého století hlásal obrat psychologie a jejích metod takřka o 180 stupňů. Za svůj krátký život sepsal mnoho prací a vnesl nové postupy a teorie především do dětské a pedagogické psychologie.
Ačkoli se sám nedočkal vydání žádného svého většího díla, jeho odkaz je dodnes aktuální
a jeho knihy jsou i téměř 80 let po jeho smrti překládány a vydávány.
Lev Semjonovič Vygotskij se narodil 17. listopadu 1896 v městě Orša dnes na území Běloruska, tehdy patřícím carskému Rusku. V roce 1914 zahájil studium práv na moskevské univerzitě, kde promoval v roce 1917. Avšak v právní vědě nenašel zalíbení a souběžně studoval psychologii, filozofii a historii na vynikající Šaňavského univerzitě, což byla nestátní instituce s vysokou prestiží.
Zájem o psychologii Vygotského již neopustil, naopak se prohluboval. Po studiích působil jako učitel historie a literatury v Gomelu. Intenzivně pracoval, vyučoval, přednášel, publikoval, přestože nebyl v dobrém zdravotním stavu - později onemocněl tuberkulózou.
Přelomem v profesní dráze Vygotského se stal rok 1924, kdy vystoupil s referátem
na Druhém všeruském psychoneurologickém kongresu v Leningradě. Vygotského prezentace zaujala mnohé odborníky natolik, že tehdejší renomovaný vědec, ředitel Psychologického ústavu v Moskvě K. N. Kornilov, nabídl mladému a dosud neznámému Vygotskému místo ve svém ústavu.