Referát: ČESKÁ LITERATURA 20. stol. 2 - František Němec: Alibi
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:87,6 %
- Typ:Referát
- Univerzita:Univerzita Palackého v Olomouci
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Jazyky
- Podkategorie:Česká literatura
- Předmět:Česká literatura 20. století
- Studijní obor:Speciální pedagogika pro 2. stupeň ZŠ a SŠ a český jazyk se zaměřením na vzdělávání
- Autor:leonek
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:6 strán
- Zobrazeno:1 735 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:2762
- Poslední úprava:30.01.2014
František Němec se narodil V Praze 12. 5. 1902 v rodině krejčovského dělníka. Na Žižkově vychodil základní školu a navštěvoval klasické gymnázium, kde se spřátelil s J. Seifertem a I. Sukem. Společně s nimi se začal zajímat o poezii, zvláště F. Gellnera a S. K. Neumanna.
Po nezdařilém pokusu o sebevraždu byl na konci kvarty z disciplinárních důvodů nucen odejít. Poté se společně s J. Seifertem přihlásil k privátnímu studiu na gymnáziu ve Vinohradech, záhy však školu opustil.
Na přímluvu A. Zápotockého byl roku 1920 v Kladně pět měsíců redaktorem sociálně demokratického časopisu Svoboda. Z nešťastné lásky se těžce postřelil a po vyléčení pracoval v Praze jako soudní zpravodaj: 1920-1922 v Tribuně, půl roku v Lidových novinách a 1923-1945 v listech vydavatelství Melantrich (psal zvláště do periodik České slovo, A-Zet a Telegraf). Poslední tři roky byl většinou na zdravotní dovolené.
Roku 1926 se oženil. Od roku 1945 až do smrti pracoval jako fejetonista a úvodníkář v deníku Práce. Mimo jiné se stal členem při norimberském procesu. Byl členem umělecké skupiny Devětsil.
Po nezdařilém pokusu o sebevraždu byl na konci kvarty z disciplinárních důvodů nucen odejít. Poté se společně s J. Seifertem přihlásil k privátnímu studiu na gymnáziu ve Vinohradech, záhy však školu opustil.
Na přímluvu A. Zápotockého byl roku 1920 v Kladně pět měsíců redaktorem sociálně demokratického časopisu Svoboda. Z nešťastné lásky se těžce postřelil a po vyléčení pracoval v Praze jako soudní zpravodaj: 1920-1922 v Tribuně, půl roku v Lidových novinách a 1923-1945 v listech vydavatelství Melantrich (psal zvláště do periodik České slovo, A-Zet a Telegraf). Poslední tři roky byl většinou na zdravotní dovolené.
Roku 1926 se oženil. Od roku 1945 až do smrti pracoval jako fejetonista a úvodníkář v deníku Práce. Mimo jiné se stal členem při norimberském procesu. Byl členem umělecké skupiny Devětsil.