Závěrečná práce: Rasy a rasismus - Romové jako součást české společnosti
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:88,3 %
- Typ:Závěrečná práce
- Univerzita:Univerzita Jana Amose Komenského Praha
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Nauka o společnosti
- Předmět:Kulturní antropologie
- Autor:leonek
- Rozsah A4:11 strán
- Zobrazeno:1 683 x
- Stažené:2 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:2769
- Poslední úprava:30.01.2014
Proč mě při výběru tématu seminární práce na kulturní antropologii vyvstala na mysl
zrovna tematika rasismu a s tím spojená romská menšina v české společnosti? Rasismu
jako zvrácená ideologie o nadřazenosti jedné rasy nad jinou je vůbec jedním z
nejohavnějších jevů společnosti. Bohužel i té dnešní, která se tak ráda tituluje jako
moderní a vyspělá. Kořeny rasismu sahají do doby raného křesťanství, kdy byla nenávist
namířena zejména proti Židům, vyvinul se antisemitismus jako určitá forma rasismu. Tento
antisemitismus se táhl po celá staletí a jeho vrcholem jsou 30. léta, resp. rok 1935, kdy
byly formulovány tzv. norimberské zákony. A samozřejmě pak celé období druhé světové
války, kdy se mluvilo o „konečném řešení židovské otázky.“ Vyhlazení (genocida) je tou
nejhorší formou rasové nenávisti, neschopnost dvou ras koexistovat vedle sebe. Za války
ovšem nebylo vyhlazováni jen židovské obyvatelstvo. Jako podřadné rasy byli označeni
také Romové a Slované.
V České republice tvoří romské obyvatelstvo značnou složku celkové počtu obyvatel.
Nicméně v roce 2001 se při sčítáni lidu k romské národnosti přihlásilo pouhých 12 tis.
obyvatel.1 Znamená to tedy, že se Romové cítí jako integrální součást české společnosti?
Více se jich přihlásilo k romskému jazyku jako své mateřštině. Bylo to celých 23 tis. lidí.
Dalších 13 tis. uvedlo romský jazyk jako mateřský v kombinaci s českým.
Mediální obraz Romů není nijak zvlášť lichotivý a možná právě proto se někteří romští
obyvatelé žijící na území České republiky cítí více jako Češi. Současný stav je
rozporuplný. Na jedné straně je snaha o co největší integraci do většinové společnosti, na
druhé straně jsou stále nemizející problémy s romským etnikem.
Problémová je také tzv. politická korektnost. Případy politiků, kteří se snažili situaci s
problémovými Romy řešit radikálnějším způsobem se hojně citovaly v médiích a často jim
byla udělována nálepka skandálních výroků. Tito politici většinou už v politice nevystupují,
a když ano pak nejsou tolik vidět. Situace ohledně „nepřizpůsobivých“ obyvatel je v dnešní
době mírně vyostřená. Těžko se ale můžeme divit lidem, kteří mají s těmito lidmi negativní
zkušenosti, že jsou pro taková radikální řešení.
zrovna tematika rasismu a s tím spojená romská menšina v české společnosti? Rasismu
jako zvrácená ideologie o nadřazenosti jedné rasy nad jinou je vůbec jedním z
nejohavnějších jevů společnosti. Bohužel i té dnešní, která se tak ráda tituluje jako
moderní a vyspělá. Kořeny rasismu sahají do doby raného křesťanství, kdy byla nenávist
namířena zejména proti Židům, vyvinul se antisemitismus jako určitá forma rasismu. Tento
antisemitismus se táhl po celá staletí a jeho vrcholem jsou 30. léta, resp. rok 1935, kdy
byly formulovány tzv. norimberské zákony. A samozřejmě pak celé období druhé světové
války, kdy se mluvilo o „konečném řešení židovské otázky.“ Vyhlazení (genocida) je tou
nejhorší formou rasové nenávisti, neschopnost dvou ras koexistovat vedle sebe. Za války
ovšem nebylo vyhlazováni jen židovské obyvatelstvo. Jako podřadné rasy byli označeni
také Romové a Slované.
V České republice tvoří romské obyvatelstvo značnou složku celkové počtu obyvatel.
Nicméně v roce 2001 se při sčítáni lidu k romské národnosti přihlásilo pouhých 12 tis.
obyvatel.1 Znamená to tedy, že se Romové cítí jako integrální součást české společnosti?
Více se jich přihlásilo k romskému jazyku jako své mateřštině. Bylo to celých 23 tis. lidí.
Dalších 13 tis. uvedlo romský jazyk jako mateřský v kombinaci s českým.
Mediální obraz Romů není nijak zvlášť lichotivý a možná právě proto se někteří romští
obyvatelé žijící na území České republiky cítí více jako Češi. Současný stav je
rozporuplný. Na jedné straně je snaha o co největší integraci do většinové společnosti, na
druhé straně jsou stále nemizející problémy s romským etnikem.
Problémová je také tzv. politická korektnost. Případy politiků, kteří se snažili situaci s
problémovými Romy řešit radikálnějším způsobem se hojně citovaly v médiích a často jim
byla udělována nálepka skandálních výroků. Tito politici většinou už v politice nevystupují,
a když ano pak nejsou tolik vidět. Situace ohledně „nepřizpůsobivých“ obyvatel je v dnešní
době mírně vyostřená. Těžko se ale můžeme divit lidem, kteří mají s těmito lidmi negativní
zkušenosti, že jsou pro taková radikální řešení.