Studijní materiál: Matyáš Bernard Braun - podklady k učení

Narodil se v Tyrolích, v Sautense u Oetzu, jako páté dítě venkovského kováře Jakuba B. a za svou obživu si vybral sochařství. S řezbářstvím, které zůstalo jeho hlavním projevem se seznámil asi v některé z blízkých podhorských dílen ( např.: u Jakuba Auera v Grinsu). Snad se také vyučil v Salzburgu u Michala Mandla z Prahy. Podnikl také cestu do Itálie, kde se seznámil s barokní plastikou v Benátkách ( Giusto Le Court), ve Florencii (G. B. Foggini) a s pozdním berninismem v Římě. Přidal se k pozdním šiřitelům Berniniho manýry, která přešla v obecný sloh.
Do Prahy přišel před 1710 po cestě cisterciáckých zakázek a doporučení, a nikoli už roku 1704 na Základě pozvání hraběte Šporka. Cisterciácké Plasy snad byly B. První zastávkou v Čechách. V Praze získal významné zakázky a usadil se na Novém Městě, kde založil dílnu činnou přes čtvrt století. Roku 1718 pobyl v Drážďanech, kde na něj zapůsobila díla B. Permosera. Roku 1719 se oženil s českou dívkou, měl pět dětí, ale žádné nepokračovalo v jeho práci.
Žil po pansku, byl erbovním měšťanem, jeho dílny byla záhy největší v Praze. Pracoval u něj trvale jeho bratr Dominik. Řada tovaryšů vytvořila tzv. dílensky sloh, kdy Mistr teprve při dokončování díla oživil sochu propracováním některých detailů a vtiskl jí rysy svého projevu. Pozdějiu B. pracuje i jeho synovec Antonín, který již přináší rysy zklidnění a zušlechtění. Z jeho dílny vyšla řada jeho napodobitelů, Řehoř Thény nebo Anton Perlwanger z Tyrolska, Jiří Pacák ze severovýchodních Čech.