Skripta: Elektromagnetická kompatibilita - skripta

1 ÚVOD
Elektromagnetická kompatibilita (slučitelnost) EMC je definována jako schopnost zařízení,
systému či přístroje vykazovat správnou činnost i v prostředí, v němž působí jiné zdroje elektromagnetických
signálů (přírodní či umělé), a naopak svou vlastní „elektromagnetickou činností“
nepřípustně neovlivňovat své okolí, tj. nevyzařovat signály, jež by byly rušivé pro jiná zařízení.
Elektromagnetická kompatibilita vznikla jako samostatná vědecko-technická disciplína v šedesátých
letech 20. století v USA a poměrně dlouhou dobu 10 až 15 let byla předmětem zájmu jen
úzkého okruhu odborníků v elektronice, pracujících ve vojenském a kosmickém průmyslu. S prudkým
rozvojem elektroniky, zejména mikroprocesorové a komunikační techniky v posledních
desetiletích a jejím pronikáním do všech oblastí každodenního života ztratila EMC svoji
exkluzivnost a stále více se dotýká nás všech.
Název „elektromagnetická kompatibilita“ (z anglického „Electromagnetic Compatibility“,
z něhož pochází i mezinárodně užívaná zkratka EMC) vyjadřuje tedy schopnost současné správné
funkce, tj. koexistence zařízení nebo systémů nacházejících se ve společném elektromagnetickém
prostředí bez závažného ovlivňování jejich normálních funkcí. V němčině se používá pojmu
„Elektromagnetische Verträglichkeit“ (EMV), v ruštině „Elektromagnitnaja sovměstimmosť“.
V češtině byl dříve užíván rovněž pojem „elektromagnetická slučitelnost“, dnes se však dává
přednost názvu elektromagnetická kompatibilita.