Seminární práce: Aristoteles - Poetika - seminární práce
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:79,6 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta pedagogická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Filozofie
- Předmět:Úvod do filosofie
- Autor:leonek
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:3 strán
- Zobrazeno:1 428 x
- Stažené:5 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:2993
- Poslední úprava:27.03.2014
ČÁST PRVNÍ
Druhy básnického tvoření se podle Aristotela dělí na epos, tragédii, komedii, básnictví dithyrambické, umění pištecké a kitharistické. Různí se od sebe 3 druhy napodobování - napodobování různými prostředky, napodobováním různých předmětů a napodobování různým způsobem.
Předmětem napodobování jsou jednací osoby (řádné, špatné). Aristoteles si myslí, že básníci napodobují lidi, kteří jsou lepší než my, nebo horší než my. Nebo takové jako jsme my.
Básnictví vzniklo ze dvou, člověku naprosto přirozených příčin, kterými jsou napodobování (člověkem užíváno již od prvních chvil života) a poznávání, kterým můžeme identifikovat melodii a rytmus.
Poesie se pak rozdělila podle povahy básníků: básníci vážnější napodobovali činy krásné a skutky lidí šlechetných, ale kdyžto básníci lehčího rázu napodobovali činy lidí chatrnějších a povrchnějších. Tito básníci skládali zejména zpěvy hanlivé, ti druzí hymny a chvalozpěvy.
Tragédie a komedie vznikly z improvizovaných pokusů (tragédie z těch zpěvů, které zahajovali. Tragédie se masově vyvíjela a jejímu rozkvětu pomohlo i zařazení dalšího herce, to zavedl Aischylos, který také omezil sborové počiny a označil dialog za nejdůležitější část. K jejímu dalšímu rozvoji pak přispěl Sofokles (rozšíření o malovanou skenu, zařazení třetího herce). Později se báseň rozšířila i samotným počtem jednání. Jak již bylo řečeno, komedie je napodobování lidí prostších, tudíž na počátku nebyla brána vážně a její vývoj byl velmi zpomalen oproti tragédii. Po čase se ale stejné jako tragédie dočkala zařazení dalších herců, masek nebo prologů.
Druhy básnického tvoření se podle Aristotela dělí na epos, tragédii, komedii, básnictví dithyrambické, umění pištecké a kitharistické. Různí se od sebe 3 druhy napodobování - napodobování různými prostředky, napodobováním různých předmětů a napodobování různým způsobem.
Předmětem napodobování jsou jednací osoby (řádné, špatné). Aristoteles si myslí, že básníci napodobují lidi, kteří jsou lepší než my, nebo horší než my. Nebo takové jako jsme my.
Básnictví vzniklo ze dvou, člověku naprosto přirozených příčin, kterými jsou napodobování (člověkem užíváno již od prvních chvil života) a poznávání, kterým můžeme identifikovat melodii a rytmus.
Poesie se pak rozdělila podle povahy básníků: básníci vážnější napodobovali činy krásné a skutky lidí šlechetných, ale kdyžto básníci lehčího rázu napodobovali činy lidí chatrnějších a povrchnějších. Tito básníci skládali zejména zpěvy hanlivé, ti druzí hymny a chvalozpěvy.
Tragédie a komedie vznikly z improvizovaných pokusů (tragédie z těch zpěvů, které zahajovali. Tragédie se masově vyvíjela a jejímu rozkvětu pomohlo i zařazení dalšího herce, to zavedl Aischylos, který také omezil sborové počiny a označil dialog za nejdůležitější část. K jejímu dalšímu rozvoji pak přispěl Sofokles (rozšíření o malovanou skenu, zařazení třetího herce). Později se báseň rozšířila i samotným počtem jednání. Jak již bylo řečeno, komedie je napodobování lidí prostších, tudíž na počátku nebyla brána vážně a její vývoj byl velmi zpomalen oproti tragédii. Po čase se ale stejné jako tragédie dočkala zařazení dalších herců, masek nebo prologů.