Skripta: Duby Georges - Rytíř, žena a kněz - manželství ve Francii v době Feudalismu

Na podzim roku 1095 dlí papež Urban II. ve městě Clermontu v Au- vergne, nejjižnější oblasti, kam ještě dosahuje vliv Kapetovců. Vyhnán z Říma, projíždí v průvodu svých kardinálů s velikou pompou jižní Ga­lií. Cítí se tu dobře. Je to někdejší významný převor z Čluny a kraj je opatstvími kongregace protkaný. Živě se zde uplatňuje snaha, rozvíjená papežskou stolicí už dvacet let, o reformu církve, to jest o očistu celé společnosti. Je třeba připravit lidi na otřesy, jež je čekají, na konec světa, obrátit je, třeba i proti jejich vůli, na dobrou cestu, napravit úchylky, upřesnit všem jejich povinnosti a hlavně vytyčit, co je všem zakázáno. Velikou nápravu zahájila nejprve očista církevního tělesa. Tam se muse­lo začít, protože služebníci boží jsou všem za příklad. Především to zna­menalo vymýtit dvojí nešvar: simonii - tak nazývali tehdejší učenci zasahování světské moci, a zvláště moci peněz, do volby církevních hod­nostářů - a mikulášenství - to jest mravní zkaženost, zálibu ve světských radostech a v první řadě samozřejmě v ženách. A nyní došlo i na laiky, protože i ty je třeba přimět k životu, jaký se podle kněží líbí Bohu. To je úkol ještě obtížnější. Lidé se totiž všemožně vzpírají a světští vládcové jejich vzdor ještě podporují. V první řadě panovník a ostatní králové, po­věření - stejně jako Karel Veliký, za jehož dědice se považují - samot­ným nebem svrchovaně vládnout na svých územích a udržovat na nich sociální pořádek. Vidí neradi, když jim do toho zasahuje někdo jiný, na­rušuje zavedená pravidla a přikazuje válečníkům, jak se mají chovat.