Měření: Teorie Fyzikálního měření
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:88,5 %
- Typ:Měření
- Univerzita:Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava
- Fakulta:Fakulta elektrotechniky a informatiky
- Kategorie:Přírodní vědy
- Podkategorie:Fyzika
- Předmět:Fyzikální měření
- Autor:josef.trousil
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:116 strán
- Zobrazeno:1 547 x
- Stažené:1 x
- Velikost:6,3 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:3095
- Poslední úprava:09.04.2014
1. TEORIE FYZIKÁLNÍHO MĚŘENÍ
1.1. Reprodukovatelnost výsledků měření jako základ vědecké metody
Vědecká metoda je principiální přístup současné vědy k pozorovaným jevům. Jde o získávání znalostí o objektech a jevech pomocí pozorování, logické indukce a dedukce.
Logická indukce je logický úsudek vyvozující z jedinečných pozorovaných skutečností obecně platnou zákonitost. Pozorujeme-li u objektu O1 skutečnost Z, u objektu O2 skutečnost Z atd. až po N-tý objekt ON, pak při vysokém počtu N pozorování přijímáme logický předpoklad, že Z bude pozorována u všech objektů O jako obecná zákonitost . Problém velikosti N počtu pozorování spadá do oblasti matematické statistiky a rozděluje souvislost jevů A a B na tři základní kategorie.
1. Zákon (A → jistota B) …………………………………….. N velmi vysoké, →nepřipouští výjimky!
2. Statistický zákon (pravidlo) (A → pravděpodobnost B) …….... N vysoké, →připouští výjimky.
3. Nahodilost (není statisticky potvrzená souvislost A a B) ….....….... N velmi nízké
Logická dedukce je logický úsudek vyvozující ze známých podmínek a obecné zákonitosti (získané indukcí) jedinečné skutečnosti, mnohdy dosud nepozorované. Obecná forma vědecké zákonitosti je založena na přijetí principu kauzality (příčinnosti, příčina ⇒ následek).
Standardy deduktivního usuzování formuluje logika. Logicky správné deduktivní užití zákona má podobu posloupnosti kroků, které vedou od přesně splněných výchozích podmínek k předpovědi nevyhnutelného důsledku, který může být experimentálně ověřen.
1.1. Reprodukovatelnost výsledků měření jako základ vědecké metody
Vědecká metoda je principiální přístup současné vědy k pozorovaným jevům. Jde o získávání znalostí o objektech a jevech pomocí pozorování, logické indukce a dedukce.
Logická indukce je logický úsudek vyvozující z jedinečných pozorovaných skutečností obecně platnou zákonitost. Pozorujeme-li u objektu O1 skutečnost Z, u objektu O2 skutečnost Z atd. až po N-tý objekt ON, pak při vysokém počtu N pozorování přijímáme logický předpoklad, že Z bude pozorována u všech objektů O jako obecná zákonitost . Problém velikosti N počtu pozorování spadá do oblasti matematické statistiky a rozděluje souvislost jevů A a B na tři základní kategorie.
1. Zákon (A → jistota B) …………………………………….. N velmi vysoké, →nepřipouští výjimky!
2. Statistický zákon (pravidlo) (A → pravděpodobnost B) …….... N vysoké, →připouští výjimky.
3. Nahodilost (není statisticky potvrzená souvislost A a B) ….....….... N velmi nízké
Logická dedukce je logický úsudek vyvozující ze známých podmínek a obecné zákonitosti (získané indukcí) jedinečné skutečnosti, mnohdy dosud nepozorované. Obecná forma vědecké zákonitosti je založena na přijetí principu kauzality (příčinnosti, příčina ⇒ následek).
Standardy deduktivního usuzování formuluje logika. Logicky správné deduktivní užití zákona má podobu posloupnosti kroků, které vedou od přesně splněných výchozích podmínek k předpovědi nevyhnutelného důsledku, který může být experimentálně ověřen.