Přednášky: Diagnostické zařízení pro aplikace kardiovaskulární - EKG. Teorie vzniku elektrokardiogramu elektrody a měření jejich vlastností, elektrokardiograf.

1. Snímání elektrické aktivity srdce
Srdce si lze schématicky představit jako dvě pumpy zapojené v sérii. Jeho činnost je
řízena bioelektrickými signály vznikajícími v sinoatriálním uzlíku umístěném v pravé síni.
Rytmické stahy komorové svaloviny vypuzují krev do velkého a malého (plicního) krevního
oběhu. Četnost těchto stahů závisí na tvorbě sinoatriálních impulsů, která je ovlivňována řadou
faktorů (např. vegetativním nervstvem, potřebou O2 a pod.). Celá činnost srdce je doprovázena
vznikem elektrického signálu jehož grafický záznam se nazývá elektrokardiogram (zkrácené
EKG). Nejčastěji bývá tento signál snímán pomocí elektrod umístěných na povrchu těla
pacienta. Umístění elektrod, jak uvidíme dále je normalizováno. Méně častým způsobem
snímání potenciálů vznikajících při činnosti srdce je snímání z jeho jednotlivých částí. Pokud
dojde k poruše tvorby a vedení vzruchu, projeví se tento stav nejen v jeho mechanické činnosti,
ale i změnou tvaru elektrického signálu. Vzhledem k tomu, že existuje rozsáhlý slovník
průběhu s příslušnými diagnostickými výroky získaný na základě dlouholetých výzkumů, má
EKG signál svoje nezastupitelné místo v diagnostice.