Přednášky: Diagnostické přístroje pro měření tep. frekvence. Snímání tepové frekvence pomoci elektrod, vyhodnocení tepové frekvence z objemových změn tkáně.

1. Měření tepové frekvence

1.1 Biologické veličiny pro hodnocení tepové frekvence

Tepová frekvence patří k základním a nejčastěji vyhodnocovaným fyziologickým
údajům v různých oborech fyziologie, lékařství, v pracovním nebo sportovním lékařství a pod.
Tepová frekvence je velmi dobrým ukazatelem činnosti a výkonnosti srdce. Snížení frekvence
pod určitou mez (abnormální bradykardie), nebo naopak zvýšení nad určitou mez (abnormální
tachykardie), nebo nepravidelnosti v činnosti, srdce (arytmie) nám vypovídají, že nastala v
činnosti srdce nějaká chyba. Tepovou frekvenci můžeme v podstatě hodnotit ze všech veličin,
které činnost srdce přímo určují nebo doprovázejí. Mezi tyto biologické veličiny patří:
a) elektrický signál (elektrokardiogram, EKG),
b) akustický signál,
c) změny tlaku krve v oběhovém systému,
d) změny objemu tkáně jako důsledek změn tlaku v oběhovém systému,
e) změny impedance tkáně související se změnou množství krve v daném úseku tkáně, což
je důsledkem změn tlaku v oběhovém systému,
f) změny rychlosti proudění krve - jako důsledek změn tlaku krve v oběhovém systému.
1.2 Princip činnosti kardiotachometru
Kardiotachometr je samostatný přístroj pro měření tepové frekvence. Je běžnou součástí
celé řady diagnostických přístrojů. Mezi ně patří především monitory pro jednotky intenzivní
péče. Běžně se tepová frekvence současně vyhodnocuje u nejrůznějších poloautomatických a
automatických měřičů krevního tlaku.
Tepovou frekvenci můžeme v podstatě hodnotit různým způsobem. Buďto určujeme
průměrnou hodnotu za několik tepů, nebo určujeme její okamžitou hodnotu. V některých
případech porovnáváme okamžitou hodnotu s hodnotou průměrnou. Jestliže nás zajímá pouze
hodnota tepové frekvence, vyhodnocujeme průměr za několik tepů, např. za posledních 10
tepů. I u pacientů, kteří netrpí arytmií hodnota tepové frekvence v malých mezích kolísá.
Sledování okamžité hodnoty by způsobilo neustálou změnu údajů na zobrazovači přístroje. V
některých případech je naopak nutné sledovat okamžité hodnoty tepové frekvence. U arytmií je
jedním z možných kritérií pro určení výskytu extrasystoly, předčasnost výskytu komorového
stahu oproti průměrné hodnotě R -R intervalu. V tomto případě však nelze stanovit pevný práh,
ale je nutno je vytvořit právě z průměrné hodnoty tepové frekvence, nebo z průměrné hodnoty
R - R intervalů, což je její převrácená hodnota. Vytvoříme tak vlastně klouzavý práh, který nám
umožňuje určit ve vztahu k okamžitým podmínkám předčasnost výskytu komorového stahu.
Blokové schéma základního uspořádání kardiotachometru je uvedeno na Obr. 1.