Seminární práce: Zdroje a projevy stresu v bankovnictví a možnosti jeho ovlivňování
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:90,5 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta ekonomická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Psychológia
- Předmět:Psychologie
- Autor:modrehory
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:13 strán
- Zobrazeno:1 635 x
- Stažené:5 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:3525
- Poslední úprava:02.06.2014
1.1. Pojem stres
Stres (z lat. stingo, stingere - utahovati, stahovati jakoby smyčku kolem krku odsouzence) je stav organismu, který je odezvou na nadměrnou tělesnou či psychickou zátěž.
Existuje mnoho různých definic stresu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem v pojednání o frustraci můžeme např. uvést, že „stres je odpovědí organismu na frustraci nebo že stres je frustrací silné motivace.“ O poznání základních mechanismů stresu se zasloužil zejména Hans Seyle, který jej definuje jako „výsledek interakce mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku.“
Stres má důsledky jak psychické, tak i fyziologické, neboť vyvolává záporné emoce, které jsou úzce spojené s neurovegetativními procesy. Člověk tak při stresu pociťuje emočně negativní napětí, vzrušení, jindy zase utlumenost až apatii. Objevují se projevy zkratkovitého jednání, roztržitost, neschopnost psychické a fyzické relaxace. Mohou být též narušeny poznávací procesy (vnímání, myšlení), paměť, či pozornost. Zvyšuje se četnost chybných výkonů. Z tělesných projevů bývá nejčastěji pocení, svalový třes, zrychlený frekvence dýchání, tepu srdce apod.
1.2. Fáze stresu
H. Seyle jako první zaznamenal, že uvnitř organismu probíhají při různých náročných životních situací u všech lidí velmi podobné reakce, které pojmenoval jako obecný adaptační syndrom tzv. GAS - general adaptational syndrom. Obvykle rozlišujeme tyto tři fáze průběhu tohoto syndromu přizpůsobení:
Stres (z lat. stingo, stingere - utahovati, stahovati jakoby smyčku kolem krku odsouzence) je stav organismu, který je odezvou na nadměrnou tělesnou či psychickou zátěž.
Existuje mnoho různých definic stresu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem v pojednání o frustraci můžeme např. uvést, že „stres je odpovědí organismu na frustraci nebo že stres je frustrací silné motivace.“ O poznání základních mechanismů stresu se zasloužil zejména Hans Seyle, který jej definuje jako „výsledek interakce mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku.“
Stres má důsledky jak psychické, tak i fyziologické, neboť vyvolává záporné emoce, které jsou úzce spojené s neurovegetativními procesy. Člověk tak při stresu pociťuje emočně negativní napětí, vzrušení, jindy zase utlumenost až apatii. Objevují se projevy zkratkovitého jednání, roztržitost, neschopnost psychické a fyzické relaxace. Mohou být též narušeny poznávací procesy (vnímání, myšlení), paměť, či pozornost. Zvyšuje se četnost chybných výkonů. Z tělesných projevů bývá nejčastěji pocení, svalový třes, zrychlený frekvence dýchání, tepu srdce apod.
1.2. Fáze stresu
H. Seyle jako první zaznamenal, že uvnitř organismu probíhají při různých náročných životních situací u všech lidí velmi podobné reakce, které pojmenoval jako obecný adaptační syndrom tzv. GAS - general adaptational syndrom. Obvykle rozlišujeme tyto tři fáze průběhu tohoto syndromu přizpůsobení: