Seminární práce: Právo jako pojem, fenomén práva

Právo je nezbytné. Kde je společnost, je i právo. Společnost nemůže žít bez řádu a pravidel. Právo snižuje míru chaosu (entropie) ve společnosti, stabilizuje poměry. Ale to jen v tom případě, pokud je samo relativně stabilní a pokud se dodržuje. Každá revoluce, byť provázená chaosem, vytvořila nový řád. Právo je také ovlivňováno vývojem společnosti (spontánně se vyvíjí i přirozené právo) => věci nelze vracet zpět.
Pojem právo nelze jednoduše vymezit. Jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.
• právo přirozené (ius naturale) - existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti. Předchází pozitivní právo (je prepozitivní).
• právo pozitivní (ius pozitivum) - zákony - je dané státem, je to právo platné. Pozitivisté rozlišují právo a morálku. Utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo. Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. že protiprávní jednání je postihováno.

Existuje i jiná možnost dělení práva:
• právo objektivní - v normativním smyslu, systém pravidel chování, které uzná (sankcionuje) stát a vymezuje jej
• právo subjektivní - možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva. Je však rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním (např. mohu, ale nemusím jít volit). Stát má ale povinnost zajistit mi tuto možnost. Jestliže nemám svobodu vůle, nemohu být za své jednání postižen (taková úprava je disfunkční - např. zákon neumírat). Subjektivní právo předchází normativní úpravy. Pokud by zákonodárce postupoval proti subjektivnímu právu, jednal by protiprávně (např. vzít ženám volební právo). Ne vždy ale musí subjektivní právo vyplývat ze zákona (je zaručeno, ale nemusí vyplývat). Souhrn norem upravujících subjektivní právo (vlastnictví, dědictví)se nazývá právní institut.